P. Michal František Pometlo (+20. srpna 2019)

S děkováním Pánu, dárci života, oznamujeme, že náš spolubratr P. Michal František Pometlo OFM po delší nemoci přijal sestru Smrt v úterý 20. srpna 2019 v Praze v Nemocnici pod Petřínem ve věku nedožitých 84 let.

Za jeho život poděkujeme při zádušní mši svaté v kostele Panny Marie Sněžné v Praze v pondělí 2. září 2019 v 11 hod. Poté bude uložen do hrobu bratří na Olšanech.

Narodil se 18. října 1935 v Přibyslavi a po otci dostal jméno František, měl ještě bratra a dvě sestry. Po ukončení základní školy se začal učit truhlářem, ovšem jeho další život ovlivnilo onemocnění tuberkulózou. Po dlouhé nemoci pracoval u soustruhů, pak jako invalidní důchodce vykonával službu kostelníka v přibyslavském kostele Narození sv. Jana Křtitele, kde pracoval s mládeží, a za své aktivity byl odsouzen na jeden rok vězení (1963–64). V Praze v letech 1964–68 při zaměstnání v televizi absolvoval večerní studium SPŠ stavební ve Zborovské ulici, také sloužil jako sakristián a kostelník při kostele sv. Ignáce v Praze 2. V té době poznal františkány. Po pobídce provinciála Metoděje Řezníčka roku 1969, za dočasného uvolnění režimu, vstoupil do litoměřického semináře. Dne 2. dubna 1970 přijal při obláčce františkánský hábit a řeholní jméno Michal. První sliby složil 19. února 1971, slavné sliby pak 19. února 1974. Přes peripetie byl nakonec vysvěcen na kněze 29. června 1974. Po kratším pobytu v Brně s perspektivou, že bude tajným formátorem františkánských studentů, nakonec mohl nastoupit do duchovní správy a od roku 1975 sloužil jako kaplan postupně v Sokolově, Toužimi a Plzni s administrací v Liticích. V rámci protifrantiškánské „Akce Vír“ byl na Květnou neděli 1983 zatčen a strávil čtyři měsíce ve vazbě. V letech 1987–89 spolupracoval s Lubošem Hruškou a Romanem Podrázským na křížové cestě pro meditační zahradu a budoucí Památník obětem zla v Plzni. Rok 1989 jej zastihl na působišti v Lokti nad Ohří. Po pádu komunismu se vrátil do Plzně, kde sloužil ve františkánském kostele a na arciděkanství. V bytě zde vznikla i první malá františkánská komunita. Velkou změnu přinesl rok 1994, kdy se stal kvardiánem pražského konventu u Panny Marie Sněžné, v němž pobýval v podstatě až do své smrti. V letech 1998–2006 byl farářem zdejší farnosti. Byl vyhledávaným zpovědníkem a doprovázejícím a sloužil mnoha řeholním sestrám a terciářům. Jeho velkou láskou bylo kreslení a navrhl také obnovu liturgického prostoru v řadě kostelů v Čechách.

Parte je možné stáhnout zde.

  1. Pokoj a dobro,31.8. to bude 20 let co se mnou br.Michal rozvázal pracovní poměr a já přestal tím co kostelničí.
    Milý bratři,můj nynější zaměstnavatel mi vyšel vstříc a tak se budu moci osobně rozloučit s br.Michalem u kterého jsem se kostelničině vyučil.
    Na viděnou se těší Slávek Košťál(1996-99 br.Karel ofm)

    1. Pokoj a dobro, děkujeme mockrát za hezký komentář. To je hezké, že to tak vyjde. Budeme se také těšit na setkání 🙂

  2. Milí bratia františkáni, pozdravujem vás zo Slovenska a za ArtteO som vďačná Bohu, že sme br. Michala mohli spoznať na našom prvom oficiálnom stretnutí v Prahe. Verím, že sa aj za nás reholnikov túžiacich po kráse, bude prihovárať v nebi. A tiež mu prajeme radosť úplnú a večnú v nazeraní na Boží obraz z tváre do tváre. Pokoj a dobro.
    sr. Eugénia Poláková CJ

    1. Děkujeme za hezký pozdrav i za vzpomínku na Michala. Také doufáme, že se za nás bude přimlouvat v nebi. Pokoj a dobro 🙂

  3. AVE!
    I letmá setkání bývají krásná…
    Tak jsem při vernisáži výstavy z díla svého přítele Romana Podrázského v Přibyslavi poznal Bratra Michala.
    Krásný a povzbudivý rozhovor s ním, jeho vstřícný pohled očí, charisma, jež z něho vycházelo – to vše mám dnes před očima, když se dozvídám o jeho odchodu na věčnost.
    Nechal se tehdy 5. září 2013 ode mne i portrétovat – a při pohledu na jeho tvář jsem si po šesti letech znovu uvědomil, jaký to byl mimořádný a nejen pro nás věřící mimořádný člověk.
    R. I. P.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *