Dopis generálního ministra OFM k Velikonocům

Jsou velikonoce, svátky života: «Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde byl vzkříšen.» (Lk 24,5-6). Jsou velikonoce, navštívila nás naděje: «Proč jste rozrušeni a proč pochybujete ve svých srdcích?» (Lk 24,38); «Nebojte se!» (Mt 28,10); «Já jsem s vámi…» (Mt 28,20). Jsou velikonoce, jsme vybízeni, abychom šli: «Jděte a zvěstujte mým bratřím, aby šli do Galileje. Tam mě uvidí.» (Mt 28,10; viz Mk 16,7).
Drazí bratři a sestry, ať vzkříšený Kristus osvítí svým světlem naši cestu, ať posílí svou přítomností naši naději a jeho vzkříšení ať nás naplní životem, překypujícím životem.

Vzpomínat si

Uplynulo sotva pár měsíců od slavení mimořádné generální kapituly, události vpravdě velikonoční pro všechny, kdo se jí účastnili a pro celý řád. Vedeni za ruku zážitkem učedníků z Emauz, jejichž obraz (viz Lk 24,13-35) nás doprovázel během celé kapituly (viz Pán k nám promlouvá na cestě, Ppc, 3), zakusili jsme, jak k nám Pán promlouvá na cestě a jak nám zkušenost cesty pomáhá lépe pochopit naše povolání (viz Ppc 10). Jako Kleofáš a jeho druh, tak i my jsme cítili, jak nám hoří srdce při sdílení chleba Slova a Eucharistie, spatřili jsme, jak nám Pán ukazuje svou tvář (viz Ppc 8). Jako učedníci z Emauz jsme i my «v ovzduší sdílené víry» svobodně vyjevili své obavy a naše srdce se otevřelo pro tajemství druhého (viz Ppc 3). Jsouce, jak oni, «žebráci po smyslu» (Ppc 6), sdíleli jsme své otázky, svou únavu a své nejistoty (viz Ppc 7) a byli jsme navštíveni nadějí, «kořenící v Kristu chudém a ukřižovaném a v těch, kdo jej představují, chudých a ukřižovaných na zemi» (Ppc 9). Tehdy jsme si s překvapením a úžasem uvědomili přijatou vnitřní sílu, která vyvěrá z velikonoc a která nás vybavuje na cestě zpět k bratřím s novou důvěrou (viz Ppc 3) a pomalu nás osvobozuje od zklamání, povrchního pragmatismu a od laciných idealismů (viz Ppc 9).

Kapitula však chtěla být otevřenou kapitulou a jako taková má pokračovat v každé jednotce řádu a v každém bratru. A tak velikonoční zkušenost, kterou jsme společně prožili během «pouti na místa, která si uchovávají původní kouzlo našeho charismatu» (Ppc 2), bude nadále živá v našich místních fraternitách a v srdcích každého z nás. To se stane možným, když přijmeme výzvy, které k nám obrátila kapitula, a uskutečníme její směrnice. Abych nám pomohl přejít od dobrého k lepšímu, chci se s vámi podělit o některé z těchto výzev či povolání.

otevřit celý dokument v aplikaci MS Word - 51 kB