Solemnitas nativitatis Domini nostri Jesu Christi 2006

Dopis generálního ministra Řádu Menších bratří

Všem bratřím a sestrám Pokoj a dobro!

Boží sláva, která se rozzářila nad pastýři ve svaté noci, kdy se narodil náš Pán Ježíš Kristus, nyní zahaluje celé vykoupené lidstvo, neboť Bůh, jenž je světlo a pramen světla, je přítomen ve společenství věřících, kteří s vírou naslouchají a s láskou přijímají jeho Slovo.

Radujte se nebesa a zaplesej země, neboť naše noc, temná a hořká noc bezpráví a útlaku, lži a násilí, hříchu a smrti, se nyní narozením jednoho dítěte stala pro nás nocí Boží, prozářenou světlem a přetékající blahem. Ta, která byla naší nocí, se nyní stala narozením Ježíše nocí svatou, nocí milosti a útěchy, nocí odpuštění a života, nocí slávy Bohu na nebi, nocí pokoje lidem na zemi, ve kterých má Bůh své zalíbení.

S vámi, drazí bratři a sestry, dnes poklekám před Ježíšem Kristem, jehož narození slavíme; vyprošuji všem milost nahlížet tajemství Slova, které bylo u Boha, Slova, skrze něž všechno je stvořeno, Slova, jež bylo pravé světlo osvěcující každého člověka, Slova, které bylo Bůh a stalo se člověkem a přebývalo mezi námi.

Bůh k nám promlouvá skrze stvoření
Písmo svaté takto popisuje rozhovor Boha s člověkem v tajemství stvoření: "Potom vysadil Hospodin Bůh zahradu v Edenu... a tam umístil člověka, kterého uhnětl... Hospodin Bůh vzal člověka a umístil jej do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a chránil" (Gn 2,8.15). Bůh tvoří skrze své Slovo a promlouvá skrze své stvoření.

Bůh vysadil zahradu v Edenu... a tato zahrada je slovo, kterým Bůh promlouvá k srdci člověka. Již od počátku Božího zjevení má jeho slovo pro člověka podobu milosti, péče, daru: Hospodin vychází vstříc člověku a jako důkaz lásky a znamení smlouvy mu nabízí celé stvoření.

Biblické vyprávění o zahradě v Edenu, do níž Bůh umísťuje člověka, aby ji obdělával a chránil, popisuje ve skutečnosti radost ze setkání Boha stvořitele s člověkem, jeho tvorem, radost, která zůstává nedotčená, dokud člověk slyší v zahradě hlas lásky, jímž je mu zahrada svěřována; radost, která skončí ve chvíli, kdy si člověk přivlastní zahradu s jejími dobry a přestane v ní slyšet hlas svého Stvořitele.

Na úsvitu světa nám Bůh, od kterého všechno pochází a který je dárce všeho, ukázal svou milost a dal poznat svou dobrotu. Na úsvitu světa člověk, jemuž je nabízen Boží dar, aby jej obdělával a chránil, aby naslouchal a pamatoval si, a při vzpomínce aby miloval, si přivlastnil to, co přijal a tak přestal naslouchat poselství lásky, které zaznívalo v Boží zahradě; tím, že si člověk přivlastnil Boží dar, přeměnil slovo v ticho, zjevenou lásku v lásku zapomenutou, ráj změnil v poušť, radost v soužení, důvěru v hanbu a život učinil smrtí. Slovo bylo ve světě, ale svět je nepoznal! (srv. Jan 1,10)

otevřit celý dokument v aplikaci MS Word - 174 kB