Chuť slova - List generálního ministra o studiích

Žijeme ve složité, dramatické a velkolepé době, která je hluboce poznamenána zcela nebývalými proměnami. Jedná se o dobu, která nás vyzývá k probuzení nových schopností setkávat se s druhými, naslouchat jim a vést s nimi dialog. Rozhodně to nesmíme dělat s postranními úmysly, ale proto, že milujeme člověka, jenž je v Kristu, vtěleném Slovu, stvořen k Božímu obrazu a k jeho podobě. Tento list adresovaný celému řádu se v mé mysli zrodil v souvislosti s povýšením Antoniana na papežskou univerzitu. Tento list ze zrodil rovněž proto, že v dnešní době všichni musíme žít s velkou láskou k člověku, jemuž máme moudrými slovy hlásat radostnou zvěst o bezbřehé Boží lásce. Snažme se nalézat slova plná moudrosti, ducha a života, abychom v sobě oživovali zmíněné zanícení pro Krista a člověka. V tomto úsilí nám může hodně pomoci právě intelektuální aktivita.

Z uvedeného důvodu považuji za naléhavé pokračovat v reflexi ohledně hodnoty a postavení studia a vědeckého bádání v našem řádu, a to vše v návaznosti na dokumenty posledních čtyřiceti let, které byly tak hluboce poznamenány milostí II. vatikánského koncilu. Ve umíněných textech vystupuje jasně do popředí vazba mezi studiem a evangelizací, která patří mezi hlavní důvody existence našeho společenství. V tomto duchu se nesly úvahy generální kapituly z roku 1991, plenární rady z roku 2002 a generální kapituly z roku 2003. Nezapomínáme na to, co nám v roce 1991 důrazně řekl papež Jan Pavel II.: „Na intelektuální formaci je třeba pohlížet jako na základní předpoklad evangelizace.“

Uvědomuji si, že toto naše úsilí souvisí se směřováním našeho řádu k osmistému výročí od jeho založení. Také dnes platí, že budova řádu musí být konstruována na dvou základech, totiž na svatosti života a vědění. Dáváme si tedy předsevzetí, že odpovíme na dar svého povolání větší péčí o kvalitu našeho života, což odpovídá úsilí o svatost. Zároveň si uvědomujeme, „že dnes více než kdykoli jindy předtím je nezbytné podporovat v našem řádu intelektuální formaci.“

V daru počátku františkánské rodiny opravdu shledáváme, že uvnitř povolání žít a dosvědčovat evangelium jako bratři je zároveň obsažena touha hlásat slovo Boží v naslouchání a dialogu ve společenství církve. Životní cesta svatého Františka opravdu stále zůstává zářným příkladem pro nás pro všechny (1. část).

Zmíněné úsilí se projevovalo v dějinách celé naší rodiny a nacházelo svůj výraz především v misijním díle charakterizovaném setkáváním s různými kulturami, nasloucháním a náročnou přípravou těch, kdo mají dialogickým způsobem hlásat slovo spásy (2. část).

Pokud se jedná o zmíněná témata, jsme již sdostatek připraveni. Zdá se mi však, že před námi zbývá ještě dlouhá cesta, když se jedná o setkání Slova s mnoha lidskými slovy. Zkrátka a dobře, jedná se o dialog s kulturou nebo spíše s kulturami. V tomto úsilí se musíme stávat pokornými a odvážnými nositeli naslouchání a dialogu. Musíme být spíše učedníky než mistry (3. část).

Nejde o to, abychom studovali výhradně kvůli výzvám, které před nás klade evangelizace. Ve hře je totiž něco většího a náročnějšího. Jedná se o to, abychom si osvojili zdatnost hloubavosti, umění myšlení, které je součástí moudrosti života, víry a lásky. Je možné hovořit o intelektuálním povolání menších bratří? Ano, ovšem stále v jednotě s naší formou života, pročež „studium, stejně jako všechny ostatní záležitosti našeho bratrského života, musí být naroubováno na duchovní odkaz svatého Františka,“ a to tak, aby se studia stala nezbytným základem františkánské formace.

Právě to je cesta, kterou bych si spolu s vámi, drazí bratři, přál projít na těchto stránkách. Obzvláštní pozornost chci věnovat těm bratřím, kteří zasvěcují svůj život bádání, výuce a publikační činnosti. Velmi si vážím jejich služby, kterou považuji za vysoce důležitou pro celé bratrské společenství, pro rozvoj a správné chápání našeho charismatu i pro naplňování evangelizačního dílo, což je specifický úkol spjatý s naším povoláním.

Právě s těmito myšlenkami započínám svou reflexi a jsem při tom posilován vzpomínkou na mnoho tváří našich bratří, neúnavných hledačů Života, Pravdy a Dobra. Právě tohle vyzařuje z Kristovy tváře, již nikdy nepřestaneme hledat ve tvářích tolika mužů a žen naší mimořádné a dramatické doby i ve znameních času.

otevřit celý dokument v aplikaci MS Word - 117 kB