Úmluva s paní chudobou



Latinský název: Sacrum commercium Sancti Francisci cum Domina Paupertate. Je to dílo dosud neznámého autora, který je dobře obeznámen s počátky řádu, zná Františkovo pojetí chudoby a miluje františkánskou chudobu. Byl proto Menším bratrem. Je teologicky vzdělaný, Písmo svaté nejen zná, ale i mistrovsky používá. Nic bližšího o něm nevíme. Dílo pochází z 1. poloviny 13. století. Četné rukopisy uvádějí datum: červenec 1227, což potvrzují i mnohé vnitřní důvody. Jeho konkrétní názornost ukazuje na příbuznost se středověkými mystérii. S velkou dramatičností podává teologii františkánské chudoby s úmyslem posilnit mladý řád pro budoucí rozvoj a varovat před nebezpečným vývojem, kterému podlehly dosavadní řády. Jeho největší duchovně historický význam spočívá v tom, že nám podává první teologickou, ale i historicky fundovanou reflexi františkánského života v chudobě. Je ještě předscholastická, ale zato – stejně jako spiritualita svatého Františka – naplněná biblicko-patristickým myšlením. Otvírá nám přístup k myšlení generace, která ještě žila se svatým Františkem. Pro nás je ještě cennější tím, že dosud nezná problémy, které se vynořily v následujících desetiletích a přinesly řádu mnoho vnějších i vnitřních těžkostí, které nám dodnes zatemňují pohled na počátky řádu. Sacrum commercium je věrnou interpretací myšlení i chtění svatého Františka a doplňuje i koriguje známé prameny z prvních dob řádu. Například chápání chudoby jako paní, a nikoli Nevěsty, dále velký význam chudoby jako základního postoje Božího lidu v Novém zákoně a Františkovo chápání tří evangelních rad v jednotě Tajemství chudoby, které nám zjevuje Nový zákon.

Předmluva

1959
1. Mezi ostatními znamenitými a zvláštními ctnostmi, které v člověku připravují Bohu příbytek a přebývání a které ukazují znamenitější a snazší cestu k dosažení Boha, svatá chudoba vyniká nade všemi zvláštní předností a svou jedinečnou krásou překonává slávu ostatních. Je totiž základem všech ctností a jejich strážkyní. Mezi známými evangelními ctnostmi právem zaujímá – podle důstojnosti i jména – první místo (srov. Mt 5,3). Není třeba, aby se ostatní obávaly deště, povodně a vichřice, hrozící zřícením (srov. Mt 7,24-25), jsou-li postaveny na tomto základu.

1960
2. A to jistě právem, neboť Syn Boží, Hospodin zástupů a Král slávy (Žl 24/23,10) ji miloval zvláštní láskou, hledal ji a našel (srov. Mdr 8,2 a Lk 11,10), když dílo spásy na zemi konal (Žl 74/73,12). Vložil ji na počátku svého zvěstování – stejně jako světlo víry – do rukou těm, kteří vcházejí dveřmi, a položil ji jako kámen do základu domu. A nebeské království, které ostatní ctnosti od něho dostaly jako zaslíbení, dostává od něho bez jakéhokoli odkladu. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jim patří nebeské království (Mt 5,3).

1961
3. Skutečně jsou hodni nebeského království ti, kteří nevlastní nic pozemského, a to ze své vlastní svobodné vůle, s duchovním úmyslem a z touhy po věčných dobrech. Kdo se nestará o pozemské, musí nutně žít z nebeského. Kdo se zřekne všeho pozemského a vůbec všechno považuje za škodu (Flp 3,8), v nynějším vyhnanství jí sladké kousky, které padají ze stolu svatých andělů (Mt 15,27) s lahodnou chutí a zaslouží si okusit, jak dobrý je Pán (1 Petr 2,3; Žl 34/33,9). A v tom spočívá pravé udělení nebeského království, jistota věčného vládnutí v témže království a jistá svatá předchuť budoucí blaženosti.

1962
4. Proto blažený František, jako pravý následovník a žák Spasitelův, na počátku svého obrácení se vydal hledat se vší horlivostí, s celou touhou a veškerou rozhodností svatou chudobu, aby ji našel a získal pro sebe. Přitom v žádném protivenství nezakolísal, žádné zlo mu nenahnalo strach, nevyhnul se žádné námaze a nebál se žádných tělesných obtíží, jen když mu bylo dopřáno přiblížit se k té, jíž Pán dal klíče od nebeského království (Mt 5,3; 16,19).

Blažený František pátrá po chudobě

1963
5. Pilně jako horlivý pátrající zvěd začal chodit po náměstích, ulicích, pozorně hledaje tu, již miluje duše jeho (Pís 3,2). Dotazoval se okolostojících, vyptával se přicházejících a říkal: Zřeli jste tu, již miluje duše má? (Pís 3,3). Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl tohoto výroku jim zůstal zastřen (Lk 18,34), jako by k nim mluvil cizím jazykem. Protože mu nerozuměli, řekli mu: Člověče, je nám nesrozumitelné, co pravíš. Mluv s námi naším jazykem, potom ti odpovíme (srov. 2 Král 18,26).

V oné době neměly děti Adamovy ani slov, ani smyslu (srov. 4 Král 4,31), aby hovořily spolu o chudobě, nebo aby o ní chtěly mluvit. Vášnivě ji nenáviděly, jak to činí i dnes. Kdo se na ni ptal, nemohli k němu ani laskavého slova promluvit (Gn 37,4). Proto mu odpovídali jako cizinci a ujišťovali ho, že ničemu z toho, nač se ptá, nerozumí.

1964
6. Půjdu tedy, řekl blažený František, za vznešenými a moudrými a mluvit budu s těmi, neboť oni znají cestu Hospodinovu, právo Boha svého (Jer 5,5). Ti ostatní snad jsou to jen lidé chudí, pošetilí proto, že neznají cesty Hospodinovy, práva Boha svého (Jer 5,4). Když to učinil, odpověděli mu ještě nepřátelštěji a pravili: Smíme vědět, co je to za nové učení, které hlásáš? Doslýcháme se to od tebe věci úplně překvapující (Sk 17,19-20). V každém případě chudoba, kterou hledáš, ať patří tobě, tvým synům a potomstvu tvému (Gn 13,15). Nám však zůstane vychutnávat hojnost a mít nadbytek bohatství, neboť krátký a teskný jest čas života našeho, není léku, když člověk skonává (Mdr 2,1). Proto jsme došli k závěru, že nic není lepšího nežli se veselit, jíst a pít, a dobře si činit v životě svém (Kaz 3,12-13).

1965
7. Když to blažený František uslyšel, podivil se ve svém srdci, poděkoval Bohu a pravil: Buď pochválen, Pane Bože, který jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a žes je odhalil maličkým. Ano, Otče, že se ti tak zalíbilo (Mt 11,25). Pane, Otče a vládce života mého, nenechávej mne jejich zvůli, a nedopouštěj, bych klesl jimi (Sir 23,1), ale dej mi s tvou milostí najít, co hledám, neboť jsem tvůj sluha, sluha tvůj a syn tvé služebnice (Žl 116/115,16).

1966
8. Proto opustil blažený František spěšně město a přišel na rovinu, kde již zdaleka viděl sedět dva starce, stravované sžírajícím hořem (srov. Pláč 1,13). Jeden z nich pravil: Ale na koho shlédnu? Jen na chudičkého, zkroušeného ducha a třesoucího se před mými řečmi (Iz 66,2). A druhý pravil: Nic jsme si přece na tento svět nepřinesli a nic si také z něho nemůžeme odnést. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni (1 Tim 6,7-8).

František prosí, aby mu ukázali, kde bydlí chudoba

1967
9. Když blažený František k nim došel, řekl jim: Ukažte mi, snažně vás prosím, kde bydlí paní Chudoba, kde pase, kde v poledne táboří (srov. Pís 1,6), neboť láskou k ní hynu (Pís 2,5). Oni však odpověděli a pravili: Dobrý bratře, seděli jsme zde spolu rok, dva roky a půl roku (Zj 12,14) a často jsme ji viděli projít kolem, ba mnozí ji hledali. Mnozí ji občas doprovázeli, ale často se vracela sama a nahá, bez jakýchkoli ozdob (srov. Iz 61,10), bez průvodce i bez roucha. Hořce naříkala: Synové matky mé proti mně brojili (Pís 1,5). Říkali jsme jí: Měj strpení (Mt 18,26), neboť dobří milují tě (Pís 1,3).

1968
10. A teď, bratře, vystoupila na velikou a vysokou horu (Zj 21,10), kterou jí Bůh určil (srov. Mt 28,16). Bydlí na pahorcích svatých, neboť je miluje Hospodin nade všecka sídla Jakubova (Žl 87/86,1-2). Giganti nemohli sledovat šlépěje nohou jejích (Est 13,13) a orlové nemohli vzlétnout až na její horu. Chudoba je zvláštní zjev, kterým každý člověk opovrhuje, neboť nelze ji najít v krajích, kde lidé žijí pohodlně (Job 28,12). Proto skryta je zrakům každého živého tvora i ptactvu nebeskému je utajena (Job 28,21). Bůh jen zná cestu, která k ní vede, On ví, kde má svoje sídlo (Job 28,23).

1969
11. Jestliže však, bratře, se k ní chceš dostat, svleč své sváteční šaty a odhoď všechno, co by tě mohlo zatěžovat, všechno, co by tě mohlo rozptylovat (Žid 12,1). Neboť nebudeš-li nahý, nemůžeš vystoupit za ní, když se uchýlila do takové výše. Protože však je dobrotivá, snadno lze ji spatřit těm, kteří ji milují, lze ji nalézt těm, kteří ji hledají (Mdr 6,13). Bratře, je o ní přemýšlet dokonalý rozum a kdo bdí pro ni, brzy je bez starostí (Mdr 6,16). Vezmi si proto s sebou věrné druhy, aby ses s nimi při výstupu na horu mohl poradit a aby ti pomohli. Lépe jest věru dvěma býti spolu než jednomu. Padne-li který z nich, druhý ho pozdvihne. Běda samotnému! Nemá, padne-li, kdo by ho zdvihl (Kaz 4,9-10).

Blažený František napomíná své bratry

1970
12. Když se blažený František poradil s tak významnými muži, odešel a vyvolil si několik sobě věrně oddaných druhů, a s nimi se spěšně odebral k hoře. I pravil ke svým bratřím: Pojďte a vystupme na horu Páně, do domu paní Chudoby. Ona ať nás naučí svým cestám a chodit budeme po jejích stezkách (Iz 2,3)!

Když viděli, že výstup na horu je pro její výšku a divokost velmi obtížný, někteří si říkali: Kdo smí vystoupit na horu (Žl 24/23,3) a dosáhnout jejího vrcholu?

1971
13. Když to zaslechl blažený František, řekl jim: Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou (Mt 7,14), bratři, hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti (Ef 6,10), protože pak se nám všechno těžké stane snadným. Odložte břemeno svévole, odhoďte tíhu hříchů, vzmužte se a buďte hotovi, abyste bojovali (1 Mak 3,58)! Zapomeňte na to, co je za vámi, a žeňte se ze všech sil k tomu, co je před vámi (srov. Flp 3,13). Pravím vám, každé místo, na které vkročí vaše noha (Joz 1,3), bude vaše. Je to skutečně dech našich úst, pomazaný (Pláč 4,20), který vás pouty blahovůle (Oz 11,4) táhne k vrcholu hory. Podivuhodný je Boží plán spásy s Chudobou, moji bratři. Snadno však dosáhneme toho, že si nás bude vysoce vážit, neboť jakoby ovdověla paní národů; kněžna nad zeměmi octla se v porobě (Pláč 1,1), malou a pohrdanou se stala královna ctností. Není nikoho v celém okolí, kdo by se odvážil pozdvihnout hlasu, není nikoho, kdo by se postavil proti nám, není nikoho, kdo by byl s to právem zabránit této spásonosné úmluvě. Všichni přátelé jí pohrdli, jsou z nich nepřátelé (Pláč 1,2). A po těch slovech začali všichni společně za svatým Františkem stoupat vzhůru.

Chudoba se diví, jak bratři lehce vystupují na horu

1972
14. Když se zcela lehkým krokem přibližovali k vrcholu, hle, paní Chudoba stála na vrcholku a pozorovala příkré svahy hory. Když uviděla tyto muže tak mocně vystupovat, ba přímo létat, nadmíru se tomu divila a řekla: Kdo jsou tito, kteří letí jak oblak a jako holubice ke svým děrám (Iz 60,8)? Už je tomu věru dávno, co jsem viděla takové muže, tak volné a nespoutané žádným břemenem. Povím jim tedy slova, která mi vycházejí ze srdce, aby tohoto výstupu nelitovali jako druzí a neviděli kolem dokola tu propast. Vím, že mne nemohou dosáhnout bez mého souhlasu. Avšak můj nebeský Otec mi odplatí, když jim dám radu k jejich spáse. A hle, z nebe se ozval hlas (Mt 3,17; Mk 1,11): Neboj se, dcero sionská (Jer 12,15), neboť tito jsou plémě, jemuž Hospodin žehná (Iz 61,9) a které si vyvolil upřímnou láskou (2 Kor 6,6).

1973
15. Paní Chudoba se opřela o trůn své nahoty, vstříc jim vyšla s požehnaným štěstím (Žl 21/20,4) a promluvila k nim: Co je důvodem vašeho příchodu, řekněte mi to, bratři, a proč tak spěcháte z údolí bědných k hoře jasnosti? Hledáte snad mne, která jsem, jak vidíte, chudinka bouří zvrácená, beze vší potěchy (Iz 54,11)?

Blažený František a jeho druhové chválí chudobu

1974
16. Oni však odpověděli a pravili: K tobě přicházíme, naše paní; snažně tě prosíme, přijmi nás v pokoji. Chceme se stát služebníky Hospodina zástupů, neboť on je král slávy (Žl 24/23,10). Slyšeli jsme, že máš být královnou ctností, a cvičením jsme se o tom do jisté míry i přesvědčili. Proto se ti vrháme k nohám a pokorně tě vzýváme, aby ses sklonila k nám a byla s námi, abys byla naší cestou ke Králi slávy, jako jsi jemu byla cestou, když se snížil, aby navštívil ty, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, ten který vychází z výsosti (Lk 1,79.78). Víme totiž, že tvá je velebnost i moc a všecko tvé jest (1 Kron 29,11) a jsi vyvýšena nad všechny ctnosti jako královna a paní od Krále králů. Uzavři tedy s námi mír a budeme zachráněni, aby nás skrze tebe přijal ten, který nás skrze tebe vykoupil. Rozhodneš-li se nás zachránit, hned jsme vysvobozeni. Neboť on sám, Král králů a Pán Pánů (Zj 19,16), stvořitel nebes i země, zatoužil po tvé kráse (Žl 45/44,12). Pokud král u stolu odpočíval (Pís 1,12), bohatý a slavný ve svém království, opustil dům svůj, zanechal dědictví své (Jer 12,7), neboť hojnost a bohatství je v domě jeho (Žl 112/111,3). Z nebe od královského trůnu seskočil (Mdr 18,15) a milostivě tě hledal.

1975
17. Velká je tedy tvá důstojnost a nesrovnatelná tvá vznešenost, neboť on opustil všechny kůry andělské a nesmírné Mocnosti, které v nebi tvoří veliké vojsko, a přišel tě hledat ve spodních šatech země, kde jsi ležela na dně bahnitém (Žl 40/39,3), v nejhlubší jámě, v temnostech, ve stínu smrti (Žl 88/87,7). Všem živým jsi byla nemálo protivnou a všichni prchali před tebou a odháněli tě, jak jen mohli. A ačkoli někteří ti nemohli zcela uniknout, přesto jsi jim nebyla méně protivná a nenáviděná.

1976
18. Když však přišel Pán, Panovník (srov. Mal 3,1), a sám tě vzal na sebe, učinil tě velkou mezi kmeny národů a ozdobil tě korunou jako nevěstu (srov. Iz 61,10) a vyvýšil tě nad výšiny oblaků (Iz 14,14). Třebaže ještě nesčetní tebou opovrhují, protože neznají tvou moc a slávu (Žl 63/62,3), přece nic neztrácíš, neboť svobodně přebýváš na pahorcích svatých (Žl 89/86,1) v pevném domě (srov. 2 Kron 6,33) Kristovy slávy.

Vyznamenání Chudoby

1977
19. Syn nejvyššího Otce stal se milovníkem tvé krásy (Mdr 8,2), k tobě jediné na světě přilnul a ve všem tě shledal velice věrnou. Dříve totiž, než přišel ze svého jasuplného otcovského domu na zem, připravila jsi mu náležité místo, trůn, na němž by seděl, komnatu, v níž by odpočíval, totiž nejchudší Pannu, z níž zrozen by zazářil tomuto světu. Když se narodil, stála jsi před ním, aby v tobě, a ne v nádheře, nalezl místo zaslíbené. Jak říká evangelista: Položila ho do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa (Lk 2,7). A tak jsi ho provázela, aniž by ses kdy od něho odloučila. Ačkoli lišky mají doupata a létaví ptáci hnízda (Mt 8,20), přesto on v celém svém životě, když se zjevil na zemi a obcoval s lidmi (Bar 3,38), neměl kam položit hlavu (Mt 8,20). Když pak otevřel ústa a učil (Mt 5,2), ten, který kdysi otevíral ústa prorokům, mezi mnohým, co říkal, na prvním místě tebe chválil, tebe nejdříve velebil slovy: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jim patří nebeské království (Mt 5,3).

1978
20. Když vyvolil potřebné svědky pro svaté poselství a pro svůj slavný život ke spáse lidského pokolení, vskutku nevolil bohaté kupce, nýbrž chudé rybáře, aby tímto vysokým oceněním ukázal, že všichni tě mají milovat. Konečně, aby byla všem zjevná tvá dobrota, tvá velkodušnost, tvá neohroženost a důstojnost, aby všichni viděli, jak stojíš nade všemi ostatními ctnostmi, jak bez tebe nemůže obstát žádná ctnost, jak tvé království není z tohoto světa (Jan 18,36), nýbrž z nebe, ty sama jsi vytrvala po boku Krále slávy i tehdy, když všichni jeho vyvolení a milovaní ho z bázně opustili. Ty však jako věrná nevěsta a jeho milovaná přítelkyně ses od něho nevzdálila ani na okamžik. Ano, tím méně ses vzdálila od jeho boku, čím víc jsi viděla, jak druzí jím pohrdají. Neboť kdybys ty s ním nebyla bývala, nebyli by mohli všichni jím tak opovrhovat.

1979
21. Byla jsi s ním; když Židé vedli rouhavé řeči, když se mu farizeové posmívali, když ho velekněží obviňovali z rouhání. Byla jsi s ním, když ho políčkovali, když na něho plivali, když ho bičovali. On, hodný úcty všech, byl ode všech tupen, a ty sama jsi ho těšila. Tys ho nenechala na holičkách až k smrti, a to k smrti na kříži (Flp 2,8). A na samotném kříži, když už jeho tělo bylo obnažené, když rozevřel náruč a jeho ruce i nohy byly probodené, trpěla jsi s ním, a to tak, že na něm nebylo vidět nic slavnějšího než právě ty. Nakonec, když vstoupil na nebesa, zanechal ti pečeť nebeského království k označení vyvolených, aby každý, kdo touží po věčném království, k tobě přišel, vyprosil si je od tebe a tebou vstoupil dovnitř. Neboť kdo není označen tvým znamením, nemůže vejít do království (srov. Zj 7,3-8).

1980
22. Proto, Paní, měj s námi slitování a označ nás znamením své slávy! Kdo je tak pošetilý a nerozumný, že by tě nemiloval celým srdcem, tebe, kterou si Nejvyšší vyvolil a od věčnosti připravil? Kdo by tě mohl neoslavovat a nectít, když Ten, jemuž se koří všechny mocnosti nebes, tě vyznamenal takovou ctí? Kdo by se neskláněl rád k chodidlům tvých nohou (Iz 60,14), když Pán slávy se před tebou tak pokorně sklonil, s tebou se tak družně spojil, s takovou láskou k tobě přilnul. Proto tě, Paní, snažně prosíme, skrze Něho a pro Něho: Prosbami našimi nezhrdej v potřebách našich, ale ode všeho nebezpečenství vysvoboď nás vždycky, ó slavná a požehnaná na věky!

Odpověď paní Chudoby

1981
23. Na to odpověděla paní Chudoba s radostným srdcem, s veselou tváří a laskavým hlasem: Přiznám se vám, nejdražší bratři a přátelé, jak jste začali mluvit, jsem plná útěchy, radostí překypuji (2 Kor 7,4), neboť pozoruji vaše zanícení a vím již o vašich svatých předsevzetích. Vaše slova jsou pro mne vzácnější nežli zlato, než množství drahokamů, ano, sladkost jejich je nad med, který vytekl z plástu (Žl 19/18,11), neboť to nemluvíte vy, ale Duch vašeho Otce mluví skrze vás (Mt 10,20). Vás poučuje o všem jeho Duch (1 Jan 2,27), o tom, co jste říkali o nejvyšším Králi, který mě jen svou milostí přijal za svou milenku. Tak mi odňal mou potupu (srov. Iz 4,1) na zemi a oslavil mě mezi nejvznešenějšími v nebi.

1982
24. Proto bych ráda, nebude-li vám to obtížné poslouchat, vyprávěla vám dlouhý, ale nemálo užitečný příběh o mém životě, abyste se naučili, jak máte žít, abyste se líbili Bohu (1 Sol 4,1), přičemž se střezte hanebného ohlížení nazpět, poněvadž chcete položit ruku na pluh (Lk 9,62).

Nejsem nevzdělaná, jak si mnozí myslí, ale dost stará a bohatá počtem dní, znám řád věcí, mnohotvárnost stvoření a proměnlivost časů. Znám rozmary lidského srdce, zčásti z věkovité zkušenosti, částečně z přirozeného důvtipu a zčásti z blahosklonné milosti.

Chudoba vzpomíná na ráj

1983
25. Před dávnými časy jsem byla v Božím ráji (Zj 2,7), kde byl člověk nahý. Ano, přebývala jsem v člověku a s tímto nahým člověkem jsem chodila po celé této nádherné zahradě bez bázně a bez pochyb, netušíc nic zlého. Myslela jsem, že s ním budu vždycky, neboť byl stvořen Nejvyšším jako spravedlivý, dobrý a moudrý, a Nejvyšší ho postavil na nejlíbeznější a nejkrásnější místo. Převeliká byla má radost a hrála jsem si před ním ustavičně (Př 8,30), protože neměl nic vlastního, byl celý Boží.

1984
26. Avšak běda! Stalo se neočekávané neštěstí, od počátku stvoření naprosto neslýchané. Onen nešťastník, který ve své kráse jednou ztratil svou moudrost, narazil na hada. Ten, který už nemohl přebývat v nebi, přiblížil se k němu lstí, aby se stal – tak jako on – přestupníkem Božího přikázání. Nešťastník uvěřil zlému rádci a souhlasil s ním. Zapomněl na Hospodina, svého tvůrce (Dt 32,18), a napodobil prvního porušitele povinnosti, ba přestupníka. Písmo říká, že byl zprvu nahý, ale nestyděl se (srov. Gn 2,25), neboť byla v něm nevinnost. Když však zhřešil, poznal, že je nahý, a ze studu se uchýlil k fíkovým listům a udělal si zástěry (Gn 3,7).

1985
27. Když jsem spatřila svého druha, který se stal přestupníkem, jak se zakryl listy – nic jiného neměl – vzdálila jsem se od něho a zdálky jsem ho pozorovala se slzami v očích.

Čekala jsem na toho, který mne z každé tísně vytrhuje (Žl 55/54,9). Tu najednou se ozval z nebe hukot (Sk 2,2), který otřásal celým rájem a současně vycházelo z nebe velmi zářivé světlo. Ohlédla jsem se a spatřila jsem Pána velebnosti, procházejícího se za podvečerního vánku v ráji (Gn 3,8), a zářil nepopsatelnou a nevýslovnou nádherou. Doprovázely ho zástupy andělů, které jasným hlasem volaly a zpívaly: Svatý, svatý jest Hospodin, Bůh zástupů, plná jest všecka země slávy jeho (Iz 6,3)! Tisíce tisíců sloužily jemu a deset tisíckrát sto tisíců stálo před ním (Dan 7,10).

1986
28. Přiznám se, že jsem se chvěla a třásla na celém těle a že z hrůzy a strachu jsem téměř ztratila vědomí; mé tělo se odvrátilo, srdce bušilo, z hlubin volám k tobě (Žl 130/129,1): Pane, smiluj se, Pane, smiluj se! Nevcházej v soud se svým služebníkem, není bez viny před tebou žádný, kdo žije (Žl 143/142,2). On mi řekl: Jdi, skryj se maličko, dokud nepřejde mé rozhořčení (Iz 26,20). A hned volal na mého druha a řekl: Adame, kde jsi (Gn 3,9)? On však odpověděl: Když jsem uslyšel kroky tvé v ráji, bál jsem se, poněvadž jsem nahý; proto jsem se skryl (Gn 3,10). Skutečně byl nahý, protože když sestupoval z Jeruzaléma do Jericha, octl se mezi lupiči. Ti ho obrali o dobro přirozené (Lk 10,30), když předtím ztratil podobnost se svým Stvořitelem. On pak sám, Král nejvyšší a neméně nejmilostivější, dal mu příležitost, aby se k němu vrátil zpět a čekal na jeho obrácení.

1987
29. Nešťastník však zatvrdil své srdce a začal mluvit drzá slova a hledal omluvu pro svůj hřích (srov. Žl 141/140,4). Tím rozmnožil svou vinu a znásobil si trest, nahromadil si tresty pro onen den hněvu, kdy se ukáže, jak spravedlivě Bůh soudí (Řím 2,5). Neušetřil ani sebe, ani pokolení, které přišlo po něm, a vydal všechny strašné kletbě smrti. Zatímco všichni okolostojící schvalovali rozsudek, vykázal ho Hospodin Bůh z rozkošného ráje (Gn 3,23) podle spravedlivého, nicméně však milosrdného rozsudku. A s velikou šetrností vynesl rozsudek prokletí: aby se vrátil do země, ze které byl vzat (Gn 3,19), a učinil Bůh Adamovi z kůže sukně (Gn 3,21), aby tím naznačil smrtelnost toho, kdo ztratil šat nevinnosti.

1988
30. Když jsem spatřila svého druha, oděného v kůže mrtvých, zcela jsem se od něho odvrátila. Byl vyhnán, aby nepřetržitě pracoval, aby zbohatl. Proto jsem bloudila nepokojně a bez domova po zemi (srov. Gn 4,12) s pláčem a nářkem. Od té doby jsem nenalezla místo, kde bych mohla nohou stanout (Gn 8,9), zatímco Abrahám, Izák a Jakub a ostatní dostali na základě zaslíbení bohatství a zemi, která teče mlékem a medem (Ex 3,17). U těch všech jsem hledala bydliště (Sir 24,11), ale marně. Cherub stál s plamenným a blýskavým mečem (srov. Gn 3,24) před branou ráje, dokud Nejvyšší, který spočívá na srdci Otcově (Jan 1,18) nepřišel na svět. On mě pak s velkou blahosklonností vyhledal.

Kristovo svědectví

1989
31. Když Kristus vše, o čem jste vyprávěli, dokonal a chtěl se vrátit k svému Otci, který ho poslal, přizval mě ke smlouvě se svými věrnými vyvolenými a potvrdil to svým neodvolatelným slovem: Neobstarávejte si do opasku ani zlaté, ani stříbrné, ani měděné peníze, neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani opánky ani hůl (Mt 10,9-10; Lk 10,4; srov. Mk 6,8-9). Kdo se chce s tebou soudit a vzít ti šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě (Mt 5,40-41). Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí rez a mol a zloději se vloupávají a kradou (Mt 6,19). Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Do čeho se oblečeme? (Mt 6,31). Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení (Mt 6,34). Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem (Lk 14,33). A jinými slovy, která jsou napsána v téže knize.

Apoštolové

1990
32. Apoštolové a všichni ostatní jeho učedníci to vše zachovávali s velkou pečlivostí a až do konce nic neopominuli z toho, co slyšeli od svého Pána a Mistra. Oni sami, tito chrabří rytíři a soudcové okrsku zemského, naplňovali tento spásonosný příkaz a všude jej hlásali; přitom Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela (Mk 16,20). Planuli láskou, vůči všem oplývali srdečností a věnovali se bědám všech. S velikou bdělostí však pečovali o to, aby se o nich neříkalo: jen to říkají, ale nekonají (Mt 23,3). Proto jeden z nich pronesl s pevnou důvěrou tato slova: Neodvážím se mluvit o ničem jiném než o tom, co Kristus skrze mne vykonal, totiž znamení a zázraky, konané mocí Božího Ducha (Řím 15,18). Jiný řekl toto: stříbro ani zlato nemám (Sk 3,6). Tak mě všichni chválili slovy nejvyšší chvály v životě i ve smrti.

Jejich posluchači se snažili zachovávat všechno, co jejich učitelé zvěstovali. Tak prodávali všechen svůj majetek a dělili jej mezi všechny, jak kdo potřeboval (Sk 2,45). Všichni drželi pevně pohromadě a měli všechno společné (Sk 2,44). Chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse (Sk 2,47).

Následovníci apoštolů

1991
33. Dlouho zůstávala pravda těchto slov u mnohých živou, zvláště proto, že krev chudého Ukřižovaného byla ještě čerstvá v jejich paměti a že slavný kalich (srov. Žl 23/22,5) jeho utrpení oblažoval jejich srdce. Když totiž někteří byli na okamžik v pokušení mě opustit pro přílišnou mou tvrdost, rozpomenuli se na Pánovy rány, v nichž se zjevila jeho největší láska, a tvrdě se za toto pokušení trestali. Potom přilnuli ke mně o to pevněji a objali mne o to vroucněji. Byla jsem s nimi a vtiskovala jsem stále do jejich paměti bolesti a utrpení věčného Krále. Tak byli mými slovy nemálo posilňováni a poddávali se s radostí železu, které rozdíralo jejich vlastní tělo, a s radostnou odvahou pozorovali svatou krev, jak prýštila z jejich těla. Toto vítězství mělo dlouhé trvání, takže denně tisíce tisíců byly označovány znamením nejvyššího Krále (srov. Zj 7,3-8).

Pokoj, který je nepřítelem chudoby

1992
34. Avšak běda! Po dlouhé době nastal klid, a to takový klid, který ničí víc než vojna. Na jeho počátku bylo poznamenaných málo, v polovině ještě méně, na konci docela maličko. Pokoj se stal mou největší hořkostí. Všichni přede mnou prchají, všichni mě zahánějí, nikdo se po mně neshání, ode všech jsem opuštěna. Mír mám se svými nepřáteli, ale ne se svými domácími, mír s cizinci, ne však s vlastními dětmi. Syny jsem vychovala, vyvýšila, oni však mnou pohrdli (Iz 1,2).

1993
35. Protože Pánova svítilna zářila nad mou hlavou, při jeho světle chodila jsem temnotami (Job 29,3), tehdy ďábel zuřil proti těm, kteří byli se mnou, lákal je svět, pokoušelo tělo, takže mnozí začali milovat svět a to, co je ve světě (1 Jan 2,15).

Pronásledování, sestra chudoby

1994
36. Do té doby byla koruna všech ctností, totiž Paní Pronásledování, jíž Bůh přivlastnil nebeské království (srov. Mt 5,10) tak jako mně, stále se mnou jako věrná pomocnice, silná podpora a moudrá rádkyně. Když viděla, že mnozí ochabují v lásce, nebo že třeba jen trochu pozapomněli na nebeské, nebo že se jejich srdce nějak přiklání k pozemskému, hned jasně pozvedla svůj hlas, zneklidnila šiky a naplnila potupou líce mých dětí, aby hledali jméno Páně (Žl 83/82,17). Nyní však mě moje sestra nechala samotnou (Lk 10,40), světlo mých očí – i to mně uniká (Žl 38/37,11). Zatímco totiž mé děti mají pokoj od pronásledovatelů, tím více je sužuje domácí a vnitřní válka, neboť chovají se k sobě navzájem vyzývavě a jsou mezi sebou závistiví (Gal 5,26) v honbě za bohatstvím a v přemíře požitků.

Chvála dobrých chudých

1995
37. Po nějakém čase mnozí z nich přišli opět k rozumu a z vlastního popudu začali kráčet správnou cestou, po níž tehdy kráčeli jen někteří z donucení. Ti všichni přišli ke mně a obraceli se na mne bez přestání s mnoha prosbami a slzami, abych s nimi uzavřela smlouvu o věčném míru a byla s nimi tak, jako jsem byla kdysi za dnů své mladosti, dokud býval Všemohoucí se mnou, vůkol mne pak děti moje (Job 29,5). Byli to mužové ctnosti, mužové pokoje, bezúhonní a svatí (1 Sol 3,13), vytrvalí v bratrské lásce (2 Petr 1,7) a pokud žili v těle, byli chudí v duchu (Mt 5,3), co do majetku nuzní, bohatí svatostí života. Byli naplněni dary nebeských milostí, duchem plni zápalu, v naději radostní, v soužení trpěliví (Řím 12,11-12), tiší a pokorní srdcem (Mt 11,29); zachovávali pokoj ducha, harmonii ctností, jednomyslnost srdcí, jednotu v klášterním životě a radost, kterou skýtá jednota. Zkrátka tito mužové plní obětavosti byli Bohu i andělům příjemní, lidem milí, k sobě přísní, vůči druhým milosrdní, upřímní řeholníci, skromní ve svém vystupování, radostné tváře, vážného srdce, pokorní v příznivých okolnostech, odvážní v protivenstvích, v jídle umírnění, v odívání vůbec šetrní, velmi málo se oddávající spánku, mravní a bohabojní, označení leskem všech předností. Má duše byla s nimi úzce spjata (srov. 1 Král 18,1) a byl v nás jeden duch a jedna víra (Ef 4,4-5).

Falešní chudí

1996
38. Tu však povstali proti nám ti, kteří nebyli z nás (1 Jan 2,19), synové Belialovi (srov. Dt 13,13). Mluvili lživě, činili nepravosti, tvrdili, že jsou chudí, ačkoli nebyli. Mne, kterou slavní mužové, o nichž jsem mluvila, z celého srdce milovali, tito tupili a zneuctívali. Dali se na cestu Baláma, syna Bosorova, který rád přijal odměnu za své nesprávné jednání (2 Petr 2,15). Byli to lidé zkažené mysli a zbavení pravdy, kteří se domnívají, že zbožnost je pramenem zisku (1 Tim 6,5). Byli to lidé, kteří přijali šat svatého řeholního života, člověka nového (Ef 4,24) však neoblékli, pouze tímto šatem zakryli člověka starého. Uráželi své předky a tupili skrytě život a mravy zakladatelů svatého řeholního života. Nazývali je nerozumnými, ukrutnými, bez milosrdenství (Jer 50,42). A mne, kterou také přijali, nazývali línou, drsnou, škaredou, nepěstěnou, vysílenou a odumřelou. To vše působila s velkou horlivostí moje sokyně, která si oblékla ovčí roucho a svou vlčí dravost skryla pod lstivostí lišky (srov. Mt 7,15).

Chamtivost

1997
39. To je chamtivost, čímž se rozumí nezřízená touha po získávání či udržení si bohatství. Tito falešní chudí jí dali zbožnější jméno, aby nevzbudili dojem, že mě zcela opustili, neboť s mou pomocí se pozvedli z prachu a povznesli se z bláta. Přátelsky se mnou mluvili (srov. Žl 35/34,20) o chamtivosti, avšak jejich lstivost byla horší než hněv. A třebaže zpustošení města, položeného na hoře nemůže se skrýt (Mt 5,14), dávali jí jméno jako rozumnost nebo prozíravost, ač takovou rozumnost je třeba nazývat spíš zmatením, a takovou prozíravost, která je zaopatřením se všemi dobry, je třeba nazývat spíš zhoubným zapomněním. Říkali mi, tvá je velebnost i moc (1 Kron 29,11), neboj se! Je dobré být horlivým ve zbožných skutcích, zdržovat se i dovolených požitků, podělovat potřebné, dávat něco chudým.

 Chudoba napomíná falešně řeholníky

1998
40. Řekla jsem jim: Nepopírám, bratři, že je dobré, co říkáte. Avšak zapřísahám vás, hleďte na své povolání (srov. 1 Kor 1,26). Neohlížejte se nazpět! Nesestupujte ze střechy, abyste si vzali s sebou něco ze svého domu (Mt 24,17)! Nevracejte se z pole, abyste si vzali plášť (Mt 24,17; Mk 13,16)! Nezaplétejte se do shánění živobytí (2 Tim 2,4)! Nenechte se znovu poskvrnit a zkazit světem, jemuž jste přece unikli tím, že jste poznali Spasitele. Neboť ti, kteří se znovu k těmto věcem vracejí, nezbytně budou jimi přemoženi. Takový člověk je pak na tom na konci hůř, než byl na začátku (Mt 12,45), když pod vnějším zdáním zbožnosti (srov. 2 Tim 3,5) jde nazpátek, daleko od toho, co mu bylo předáno s jeho svatým povoláním.

Jejich odpověď

1999
41. Pro tato slova vznikla mezi nimi roztržka (Jan 10,19). Jedni říkali: je dobrá! Jiní říkali: není, jen nás svádí (Jan 7,12), abychom ji napodobovali. Je ubohá a chce jen, abychom my všichni byli tak ubozí jako ona.

Chudoba mluví o dobrých řeholnících

2000
42. Moje sokyně mne nemohla v té době vyhnat z jejich území. Stále ještě byli totiž mezi nimi mužové plní žhavé touhy a velké lásky jako na počátku svého řeholního života. Útočili na nebesa hlasitým voláním a byli vyslyšeni pro naléhavost svých modliteb, byli uchváceni do vytržení, pohrdali vším, co bylo pozemské. Tehdy mi vykázal tvůrce vesmíru stánek a můj původce mi řekl: v Jákobovi přebývej, v Izraeli dědičný měj úděl a v mých vyvolencích kořeny zapusť (Sir 24,12-13)! Vykonala jsem to vše co nejsvědomitěji. Když jsem tak byla s nimi a šli jsme společně královskou cestou, našli pro mne slávu u lidu a čest u starších (Mdr 8,10-11). Lidé jim prokazovali úctu a nazývali je světci. Oni však sami byli pro to nespokojeni, že je tak nazývali, a vzpomněli si na slovo Božího Syna: Slávu od lidí nepřijímám (Jan 5,41) a rozhodně se ohrazovali proti prokazované úctě.

Chamtivost přijímá jméno Chytrost

2001
43. Když žili s takovým zápalem lásky ke Kristu, Chamtivost přijala jméno Chytrost a začala jim domlouvat: Nebuďte vůči lidem tak přísní a nepohrdejte takovým způsobem projevy jejich úcty! Buďte spíš vůči nim přívětiví a neopovrhujte navenek prokazovanou úctou! Tím spíš to však čiňte ve svém nitru. Je dobré se přátelit s králi, mít známost s knížaty, důvěrně se stýkat s velkými. Neboť když tito vás budou ctít a uctívat, když budou před vámi povstávat a uctivě vám vycházet vstříc, pak mnozí po jejich příkladu, když toto uvidí, snáze se obrátí k Bohu.

2002
44. Skutečně v tom uviděli jistou výhodu a přijali danou radu. Nespatřili však léčku u cesty a zapsali se celým srdcem úctě a vážnosti. Věřili, že jsou uvnitř takoví, za jaké je měla vnější chvála, a svou čest vkládali do úst těch, kteří je chválili, podobni nemoudrým pannám u prodavačů oleje (srov. Mt 25,8) a špatnému služebníkovi, který svěřenou hřivnu skryl do země (Mt 25,14-30; Lk 19,12-26). Avšak lidé, kteří je měli za takové uvnitř, jakými se navenek zdáli, jim ochotně dávali majetek, aby se oprostili od svých hříchů. Oni tento majetek zpočátku pokládali za bezcenný brak (srov. Flp 3,8) a říkali: Jsme chudí a vždy chceme zůstat chudými, nechceme vaše peníze, chceme vás (srov. 2 Kor 12,14). Máme-li co jíst a do čeho se obléci, jsme s tím spokojeni (1 Tim 6,8), neboť čirá marnost, všecko je marnost (Kaz 12,8)! Tím však se jen denně stupňovala štědrost lidí vůči nim, takže mnozí z nich méně milovali svůj majetek, když viděli světce, kteří jím tak pohrdali.

Lidská péče

2003
45. Zatím má divoká nepřítelkyně, když to viděla, upadla v zuřivý hněv a začala skřípat zuby. Byla do hloubi srdce zasažena bolestí a pravila: Co mám dělat? Hleďte, celý svět jde za ní (Jan 12,19). Vezmu si jméno Péče a promluvím k jejich srdci (srov. Oz 2,14), ať snad poslechnou, nebo neposlechnou (Ez 2,5). Udělala to tak a promluvila k nim pokornými slovy: Co tu celý den nečinně stojíte (Mt 20,6) a nestaráte se o budoucnost? Což by vám uškodilo, kdybyste měli, co nutně potřebujete k životu, a kdybyste šetřili na zbytečném? Tak byste mohli s větším klidem a pokojem lépe pracovat na spáse své i druhých, kdybyste měli po ruce podle libosti všechno, co je vůbec nějak prospěšné. Dokud tedy máte ještě čas (Gal 6,10), postarejte se o sebe a o své následovníky, neboť lidé zavírají ruku po prvních darech a po obvyklých dárcích. Bylo by dobré, kdyby současný stav zůstal, to však není nikterak možné, protože Pán rozmnožuje den co den váš počet (Sk 2,47). A nebylo by snad Bohu milé, kdybyste něco měli, abyste mohli dát potřebným a pamatovali na chudé (Gal 2,10)? Pán přece sám říká: Blaženější je dávat, než dostávat (Sk 20,35). Proč nepřijímáte majetek, který vám nabízejí, abyste nepřipravili dárce o věčnou odměnu? Nemáte žádný důvod, proč byste se museli bát spolku s bohatstvím, vždyť je pokládáte za nic. Nepravost nemá své sídlo ve věcech, ale v srdci. Vždyť viděl Bůh všecko, co učinil, a bylo to velmi dobré (Gn 1,31). Dobrým je tedy všechno dobré (srov. Sir 39,30), všechno jim slouží a vše je pro ně stvořeno. Kolik lidí špatně používá majetku, který vlastní! Vy však, kdybyste jej vlastnili, používali byste jej k dobrému, protože vaše úmysly jsou svaté a svatá je i vaše touha. Nemáte v úmyslu obohacovat vlastní příbuzné, protože ti jsou bohatí dost. Kdybyste však měli to, co je potřeba, mohli byste lépe a spořádaněji žít.

2004
Tak a podobně mluvila ve své zlobě. Někteří z nich, kteří měli zkažené svědomí, hned jí přisvědčovali. Druzí však to přešli s hluchýma ušima a předložené důvody vyvraceli vtipnými odpověďmi, při nichž se neméně než ona odvolávali na svědectví Písma.

Chamtivost prosí Lenost o pomoc

2005
46. Když však Chamtivost viděla, že sama u nich nic nesvede, změnila plán, aby uskutečnila svůj záměr. Zavolala Lenost, která je příliš líná, aby něco dobrého započala, a započaté aby dokončila, spolčila se s ní a uzavřela s ní smlouvu proti nim. Nebyla sice s ní nijak zvlášť důvěrná, ale byla s ní osudově spojená, neboť ke zlému se přátelsky sešly (srov. Žl 2,2), jako druhdy Pilát s Herodem proti Spasiteli (srov. Lk 23,13).

Když se uradily, Lenost vzplanula hněvem. Se svými pomocnicemi podnikla útok a vpadla na území řeholníků. Vší silou se chopila svých zbraní: uhasila jejich lásku a učinila je vlažnými a línými, a tak ti, na něž dopadla trochu úzkost ducha (srov. Žl 55/54,6), byli hned jako mrtví (Žl 31/30,13).

Řeholníci přemožení leností

2006
47. Tu začali tito zcela nedůstojným způsobem toužit po egyptském bohatství, které opustili, a žádali hanebně zpět, čím velkomyslně pohrdli. Smutně kráčeli po cestě Božích přikázání (Žl 119/118,32) a bez chuti konali své povinnosti. Zemdleli pod břemenem a z nedostatku ducha v nich sotva zbyla jiskra života. Cítili málo zkroušenosti, žádnou lítost. Jejich poslušnost byla plná reptání, jejich myšlení bylo živočišné, jejich radost bezuzdná, jejich smutek malomyslný, jejich řeč neuvážená, jejich smích lehkovážný. Vypadali spokojeně, chovali se vychloubačně, nosili měkké vybrané šaty, pečlivě střižené a ještě pečlivěji ušité. Prodlužovali spánek, jejich tabule oplývala v nadbytku, pili bez míry.

Do větru říkali žerty, šprýmy a prázdná slova. Vyprávěli bajky, měnili zákony, rozdělovali úřady a mluvili s velkou důležitostí o lidských činech. Nedělali si žádné starosti s tím, aby se zaměstnávali duchovními věcmi, nenamáhali se o spásu duší. Zřídka mluvili o nebeských věcech a vlažná byla jejich touha po věčném.

2007
48. Byli tak zatvrzelí, že začali si navzájem závidět a jeden druhého vyzývat. Každý myslel jen na to, aby vládl druhým, a bratr bratra vinil z nejhorších zločinů (srov. Gn 37,2). Vyhýbali se všemu smutnému a toužili po tom, co jim poskytovalo pomíjející radosti, neboť nebyli schopni pravé radosti. Jak jen bylo možno, uchovávali si zdání svatosti, aby nebyli zcela podezřelí, mluvili svatě, a tak mohli před prostými lidmi skrýt svůj žalostný řeholní život. Avšak jejich vnitřní rozklad byl tak veliký, že se již nemohli ovládat a prozrazovali se i navenek jasnými známkami svého stavu.

2008
49. Nakonec se začali dvořit světským lidem a vyhledávat jejich důvěrnou blízkost, aby jim vyprázdnili kapsy. Pak začali rozšiřovat své budovy a rozmnožovat to, čeho se zřekli. Prodávali svá slova bohatým a své návštěvy zbožným ženám. Se vší horlivostí navštěvovali dvory králů a knížat, aby mohli slučovat pole s polem, připojovat dům k domu (Iz 5,8). A teď jsou vážení, stali se bohatými a pevně zajištěnými na zemi, neboť od zločinu do zločinu chodí a Boha nepoznávají (Jer 9,3). Zatímco byli chváleni, úplně se zřítili (srov. Žl 73/72,18). Přišli na svět jako potrat a přesto mi říkají: Jsme tvoji přátelé!

Zbohatlí chudí pronásledují chudobu

2009
50. Ještě bolestněji jsem litovala ty, kteří zbohatli (Zj 18,19) po tom, co přišli ke mně, kdežto ve světě byli zcela chudí a pohrdaní. Ti byli tlustší a tučnější než ostatní, vyhazovali proti mně (srov. Dt 32,15) a vysmívali se mi. Nebylo lze je pokládat za schopné, aby žili nouzí a hladem vyzáblí byli, ohryzovali, poušť co skýtá, zhyzděni psotou a bídou (Job 30,2-4). Teď nejsou spokojeni se společným životem. To jsou ti, kdo působí roztržky, nestydatě se přecpávají (Jud 19,12). Horlivě hledají nadbytečné, tím je jejich klášterní život druhým na obtíž. Ti, kteří ve světě a mezi svými známými byli v opovržení, mezi Kristovými učedníky hledají vyznamenání. I když neměli ani ječný chléb a vodu, ve chrastinách kvíleli, pod trním své schůzky měli, plémě bláznů a bezectných lidí, jež bylo ze země vypráskáno. Jako široký proud vody se ženou. Štítí se mě, daleko prchají ode mne, na mou tvář se nestydí plíti (Job 30,7.8.14.10). Urážky a hrůzu jsem si od nich vytrpěla, i ode všech mužů, kteří byli přátelé moji, kteří po boku mi na stráži byli (Jer 20,10). Styděli se za mne a pohrdali mnou tím více, že věděli, že se obohatili mojí zásluhou. Šlo to tak daleko, že se štítili i jen slyšet mé jméno.

Chudoba je napomíná, aby se k ní vrátili

2010
51. Bolestně jsem jich litovala a pravila jsem k nim: Vraťte se, synové, a uzdravím vás z následků odpadu vašeho (Jer 3,22). Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí (Lk 12,15), což je modlářstvím (srov. Ef 5,5), neboť lakomec nenasytí se penězi (Kaz 5,9). Vzpomeňte si na to, jak tomu bylo v minulosti. Sotva se vám dostalo světla, už jste museli mnoho zápasit a trpět (Žid 10,32)! Vy přece nepatříte k těm, kteří se vzdalují, a tak jdou k záhubě, nýbrž k těm, kdo věří, a tím si zachrání život (Žid 10,39). Kdokoli pohrdne zákonem Mojžíšovým, na svědectví dvou nebo tří svědků propadne bez milosrdenství smrti. Oč hroznější trest myslíte, stihne toho, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev úmluvy, skrze kterou se mu dostalo posvěcení, kdo by se posmíval duchu milosti (Žid 10,28-29)? Povšimněte si toho, odpadlíci (Iz 46,8), neboť i když má někdo nadbytek majetku, tím jeho život ještě není zajištěn (Lk 12,15). Oni mi na to odpovídali s rozhořčením: Jdi pryč, bídná, odstup od nás, znáti tvoje cesty nežádáme (Job 21,14).

A já jsem jim řekla: Cit se mnou mějte přec, cit mějte, vy moji přátelé! Proč mne pronásledujete bezdůvodně (Job 19,21-22)? Což jsem vám neřekla, že mé a vaše mravy se k sobě nehodí? Hle, mrzí mne, že jsem vás kdy spatřila!

Pán mluví k Chudobě

2011
52. Potom přišlo ke mně slovo Páně, které pravilo: Toč se, toč se Sulamitko, toč se, toč se, ať vidíme tě (Pís 6,12)! Tito tvoji synové vzpurní jsou (Ez 2,7), ti nebudou chtít tě poslouchat, poněvadž nechtějí poslouchat mne (Ez 3,7). Lid ten má ducha vzpurného, buřičského, odvrátili se a odešli (Jer 5,23), neboť ne tebe zavrhli, ale mne (1 Král 8,7). Poučila jsi je ke své škodě a vyučila sama proti sobě (srov. Jer 13,21); kdyby tě totiž nebyli přijali, nikdy by se nedostali k takovému bohatství. Dělali, jako by tě milovali, a pak – tím zbohatlí – tě opustili. A tak se vášnivě obrátili k opaku, chytili se klamu a nechtějí se vrátit (Jer 8,5). Po druhé jim už nevěř, i když ti budou krásně mluvit, pohrdnou tebou, o krev tvou usilovat budou (Jer 4,30). Ty pak nemodli se za ně, aniž počínej úpěnlivou prosbu za ně, neboť nevyslyším tě (Jer 7,16). Já jsem je zavrhl, protože oni pohrdli mnou (Iz 1,2).

Paní Chudoba dává blaženému Františkovi napomenutí o pokroku a nedbalosti v řeholním životě

2012
53. Hle, bratři, pověděla jsem vám tuto svou dlouhou historii. Vaše oči nechť přímo hledí (Př 4,25) na cestu, abyste viděli, co musíte dělat. Je velice nebezpečné ohlížet se nazpět a vysmívat se Bohu. Pamatujte na Lotovu ženu (Lk 17,32) a nevěřte hned každému duchu (1 Jan 4,1)! Jsem o vás, milovaní, přesvědčena více než o jiných, že jste ve stavu lepším, který směřuje ke spáse (Žid 6,9). Ba zdá se, že jste se všeho zcela zřekli a že jste se úplně oprostili ode všeho. Pro mne je toho největším důkazem, že jste vystoupili na tuto horu, jejíhož vrcholu mohli dosáhnout jen málokteří. Říkám vám, moji přátelé (Lk 12,4), že ctnost dobrých je mi podezřelá pro nešlechetnost mnohých z nich a že jsem často našla dravé vlky převlečené za ovce (Mt 7,15).

2013
54. Přeji si jen, aby každý z vás se stal následovníkem svatých, kteří pro svou víru a trpělivost dostávají dědictvím mne (Žid 6,11-12). Protože však se bojím, že by se vám mohlo stát to, co ostatním, dávám vám spásnou radu: Nesahejte – jako byste byli ještě začátečníky – po tom nejvyšším a nejsvětějším, nýbrž kráčejte pozvolně kupředu. Tak pod Kristovým vedením dospějete k nejvyššímu. Uvědomte si, že když vám bude vaše nepatrnost přiložena ke kořenům jako hnojivo, nebudete shledáni neplodnými (srov. Lk 13,8). Jinak však kromě sekery na vás nic jiného přiloženo nebude. Nespoléhejte jen na své nadšení, které nyní máte, neboť cit i smýšlení lidského srdce kloní se od mládí ke zlému (Gn 8,21) a snadno se obrací srdce ke starým zvyklostem, i když někdy zůstaly už daleko vzadu. Vím totiž, že ve vašem převelikém nadšení se vám zdá všechno velice lehké. Buďte však pamětlivi toho, co říká Písmo:

Hle, ani sluhové jeho nejsou stálí, také na svých andělech nepravost najde (Job 4,18).

2014
55. V prvním okamžiku se vám vše bude zdát sladké a snadné, avšak po nějaké době, až se budete považovat za jisté, začnete přehlížet obdržené dary. Budete se klamat, že se můžete kdykoli vrátit k původnímu úsilí a nalézt útěchu, avšak když nedbalost jednou zapustí kořeny, lze ji těžko vymýtit. Vaše srdce se pak obrátí k jiným věcem a málokdy bude hlasitě žádat, abyste se vrátili k původním. A tak, oddáni spánku a lenosti ducha, se budete bláhově vymlouvat a říkat: Nemůžeme být silní jako na počátku, doba se nyní změnila. Přitom zapomenete, že stojí psáno, že když člověk došel na konec, pak teprve začíná (Sir 18,6). Ve vašem srdci zůstane pouze hlas, který bude stále říkat: Zítra, zítra se vrátíme ke svému prvnímu muži, protože tehdy jsme byli šťastnější (Oz 2,9).

Hle, bratři, mnohé věci jsem vám předpověděla (Mt 28,7) a měla bych vám ještě mnoho co říci, ale teď byste to nemohli unést (Jan 16,12). Přijde však doba, kdy vám otevřeně vysvětlím, co jsem nyní řekla.

Blažený František se svými bratry odpovídá

2015
56. Při těchto slovech blažený František se svými bratry padl k zemi, hluboce se poklonil, vzdal díky Bohu a řekl: Naše Paní, je pravda, co jsi řekla, a nic nelze vytknout tomu, co jsi pravila. Pravda je, co jsme slyšeli v zemi své o věcech tvých a o tvé moudrosti. Je větší moudrost tvá a díla tvá nežli pověst, kterou jsme slyšeli. Blahoslavení lidé tvoji a blahoslavení dvořané tvoji, kteří stojí před tebou ustavičně a slyší moudrost tvou. Požehnán budiž Hospodin, Bůh tvůj, kterému ses zalíbila, protože si zamiloval Hospodin tebe na věky, ustanovil tebe královnou, abys vykonávala právo a spravedlnost (3 Král 10,6-9) svým sluhům. Jak dobrý a milý je tvůj duch (srov. Mdr 12,1), který kárá zbloudilé a povzbuzuje klopýtající.

2016
57. Hle, Paní, pro lásku věčného Krále, jíž on tě miluje, a pro tu lásku, kterou ho ty miluješ, zapřísaháme tě, neodmítej nám to, po čem prahneme (srov. Žl 78/77,29), nýbrž učiň s námi podle své vlídnosti a dle milosrdenství svého (Sir 50,24). Jsou veliké úradky tvé a nesnadno je vyložit, proto duše neukázněné pobloudily (Mdr 17,1). A protože kráčíš sama, na všech stranách vyzbrojená jak sešikované vojsko (Pís 6,3), pošetilci nemohou být u tebe. Avšak pohleď, my jsme tvoji služebníci, národ tvůj a ovce tvé pastvy (Žl 79/78,13). Na věky, a stále přísaháme a slibujeme ti, že budeme šetřit spravedlivých tvých řádů (Žl 119/118,106).

Souhlas Chudoby

2017
58. Při těchto slovech hnulo se srdce (3 Král 3,26) paní Chudoby, a protože je jí vlastní stále se slitovávat a vždy ušetřit, nemohla se již zdržet, přiskočila, objala je, každému dala políbení pokoje a řekla: Hle, již jdu (srov. Zj 22,7) s vámi, moji bratři a synové, neboť vím, že skrze vás mnohé získám. Blažený František se nemohl od radosti ani vzpamatovat a začal silným hlasem chválit Všemohoucího, který neopouští ty, kteří v něho doufají (srov. Jdt 13,17), a pravil: Slavte Pána všichni, které si vyvolil, slavte dny veselé, vzdávejte mu díky (Tob 13 10), poněvadž je dobrý, neboť jeho milosrdenství je věčné (Žl 136/135,1).

A sestupovali z hory a vedli paní Chudobu na místo, kde se zdržovali. Bylo totiž kolem poledne (Jan 4,6).

Paní Chudoba stoluje s bratry

2018
59. A když vše připravili, pozvali Chudobu, aby s nimi pojedla. Ona pak řekla: Napřed mi ukažte kapli, kapitulní síň, křížovou chodbu, jídelnu, kuchyň, ložnici a společenskou místnost, krásné židle, pěkné stoly a prostorné byty! Vždyť nic z toho tady nevidím, jen vás radostné a šťastné, plné útěchy, radostí překypující (2 Kor 7,4), jako kdybyste očekávali, že se vám dostane všeho podle vašeho přání.

Oni odpověděli a pravili: Naše Paní a Královno, my, tvoji služebníci, jsme dlouhou cestou unaveni. Že jsi šla s námi, to tě také stálo velkou námahu. Proto chceme napřed pojíst, jestliže ti to vyhovuje, a po tomto posilnění se ti splní všechno podle tvých pokynů.

2019
60. Pokládám za dobré, co říkáte, pravila. Přineste však už vodu, abychom si umyli ruce, a ručníky, abychom si je osušili. Oni však přinesli rychle polorozbitou hliněnou nádobu s vodou, protože nerozbitá nebyla po ruce.

Když si oplachovali ruce, ohlíželi se po nějaké utěrce. Protože nikde nic nenašli, jeden z nich jí nabídl svůj šat, kterým byl oděn, aby si do něho otřela ruce. Ona to však přijala s díkem a ve svém srdci chválila Boha, který ji takovým lidem dal za družku.

2020
61. Potom vedli Chudobu na místo, kde byla přichystána tabule. Když ji tam přivedli, rozhlížela se kolem a neviděla nic než tři či čtyři kousky ječného či otrubového chleba ležícího v trávě.

I divila se nadmíru ve svém srdci a pravila: Kdo viděl co tomu podobného za rodů odvěkých (Iz 66,8 a 51,9)? Požehnán buď, Hospodine (1 Kron 29,10), který pečuješ o všechny (Mdr 12,13), neboť máš moc, kdybys chtěl ji užít (Mdr 12,18), tys pak skutky takovými vyučil lid svůj (Mdr 12,19), aby se ti líbil. Tak seděli spolu a děkovali Bohu (Kol 3,17) za všechny jeho dary.

2021
62. Potom si poručila paní Chudoba vařená jídla na mísách. A hle, donesli jednu misku studené vody, aby si v ní všichni mohli namáčet chléb, protože tam nebylo zbytečných mis ani plno vařeného.

Prosila, aby jí přinesli aspoň nějakou voňavou syrovou zeleninu. Protože však neměli žádného zahradníka a zahradu neznali, nasbírali v lese divoce rostoucí byliny a předložili jí je. Pravila: Přineste mi trochu soli, abych si ty byliny osolila, protože jsou hořké. Počkej, paní, pravili, až půjdeme do města, pak ti ji přineseme, jestli je tam někdo, kdo nám ji dá.

Podejte mi, pravila, nůž, abych mohla odkrojit to špatné a pokrájet si chléb, protože je velmi tvrdý a suchý. Pravili jí: Paní, nemáme žádného kováře, který by nám udělal nůž. Zatím používej zubů místo nože a potom uvidíme.

Zeptala se ještě: A máte trochu vína?

Oni odpověděli a řekli jí: Naše paní, víno nemáme. Hlavní živobytí jest chléb a voda (Sir 29,28); a pak ti nedělá dobře pít víno, neboť nevěsta Kristova se musí vínu vyhýbat jako jedu.

2022
63. Když pak se nasytili více ctí takového nedostatku, než by se mohli nasytit při nadbytku všech věcí, chválili Boha, před jehož tváří nalezli tak velkou milost. Odvedli ji pak na místo, kde by si odpočinula, neboť byla velmi unavena. A tak si lehla nahá na holou zemi.

Prosila také o polštář pod hlavu. Oni však hned přinesli kámen a dali jí ho pod hlavu. Když se velice klidně, a přece s mírou vyspala, spěšně vstala a prosila, aby jí ukázali klášter. Bratři ji vyvedli na pahorek, ukázali jí celý svět, pokud oko dohlédlo, a pravili: Toto je náš klášter, paní!

Paní Chudoba žehná bratry a napomíná je, aby v přijaté milosti vytrvali

2023
64. Poručila jim, aby si sesedli dohromady a promluvila k nim slova života (Jan 6,69) a pravila: Buďte požehnaní moji synové, od Hospodina, Boha nejvyššího, který stvořil nebe i zemi (Jdt 13,18), že jste mne s takovou plností lásky přijali do svého příbytku, že se mi dnes zdálo, že jsem s vámi jako v Božím ráji. Jsem proto plná útěchy a radostí překypuji (2 Kor 7,4). Prosím za prominutí, že jsem tak dlouho váhala přijít. Vpravdě Hospodin je s vámi a já jsem to nevěděla (Gn 28,16). Hle, co jsem chtěla, to už vidím; co jsem si přála, to už mám, neboť jsem svázána na zemi s těmi, kteří jsou mi obrazem toho, s nímž jsem svázána jako nevěsta v nebi.

Žehnej Hospodin vaší síle a díla vašich rukou přijmi (Dt 33,11).

2024
65. Žádám vás a prosím vás naléhavě jako svoje milované děti (1 Kor 4,14): Vytrvejte v tom, co jste začali, poučeni Duchem svatým. Nevzdávejte se nevěrně toho, co vás zdokonalí, jak to mají ve zvyku dělat druzí, nýbrž stále stoupejte k dokonalejšímu (srov. Žid 6,1), když jste unikli léčkám temnoty. Nade vše vznešená je vaše řehole, jasným světlem září nad lidmi, nad ctností a nad dokonalostí starých. Vzhledem k dosažení nebeského království ať u vás není žádná nerozhodnost a váhání. Už přece vlastníte záruku budoucího dědictví a přijali jste už závdavek Ducha a jste poznačeni čestným znamením Krista (srov. Ef 1,14; 2 Kor 1,22) a ve všem se shodujete – díky jeho milosti – s onou první školou, kterou on sám založil, když přišel na svět. Co totiž oni činili v jeho přítomnosti, totéž jste vy začali činit za jeho nepřítomnosti. Není důvodu, proč byste se měli stydět říci: Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou (Mt 19,27).

2025
66. Ať vás neodstraší velikost boje a nesmírná námaha, protože se vám dostane bohaté odměny. Mějte oči upřeny na Ježíše: Od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky (Žid 12,2). Pevně se držte naděje, kterou vyznáváte (Žid 10,23). Vytrvale běžte běh o závod, který je vám určen (Žid 12,1), za láskou! Potřebujete vytrvalosti, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu (Žid 10,36). Bůh je přece dosti mocný (Řím 11,23), aby svou svatou milostí šťastně dokonal to, co vy jste začali nad své síly, neboť je věrný ve svých zaslíbeních.

2026
67. Ať duch, který teď působí v lidech, kteří se Bohu vzpírají (Ef 2,2), nenajde na vás nic, co by se mu líbilo, nic nejistého, nic úzkostlivého, aby neměl žádný usvědčující důvod pro svou špatnost, s níž vás pokouší. Je totiž velmi pyšný, a jeho pýcha a domýšlivost větší je než jeho moc (Iz 16,6). On má veliký hněv (Zj 12,12) na vás a obrátí proti vám zbraně vší své zchytralosti a bude se snažit vysypat na vás jed své zloby. Ten, který již jiné přemohl v boji a přivedl k pádu, má zlost, když vás vidí, jak stojíte před ním.

2027
68. Při vašem obrácení, nejmilejší, slavili nebešťané velké svátky radosti a zpívali nové písně před věčným Králem. Andělé se z vás a nad vámi těší. Skrze vás totiž mnozí zachovávají panenství a budou se skvít čistotou, takže znovu se zaplní opuštěné příbytky nebeského města, kde ti, kdo zachovali panenství, budou stát na vyšším místě; neboť ti, kteří se nežení ani nevdávají, budou jako andělé v nebi (Mt 22,30). Apoštolové jásají, když vás vidí, jak obnovujete jejich život, hlásáte jejich učení a ukazujete příklady zvláštní svatosti. Mučedníci se těší, protože očekávají, že prolitím posvěcené krve se znovu zpřítomní jejich statečnost. Jásají vyznavači, neboť vědí, že budete často vzpomínat na jejich vítězství nad nepřítelem. Plesají panny, které následují Beránka, kamkoli jde (Zj 14,4), protože vidí, že jejich počet denně skrze vás roste. A konečně celý nebeský dvůr je naplněn radostí a denně bude slavit svátek pro nové spoluobčany a bez přestání se bude občerstvovat vůní svatých modliteb, vystupujících z tohoto údolí.

2028
69. Proto vás, bratři, zapřísahám pro milosrdenství Boží (srov. Řím 12,1), pro něž jste se stali tak politováníhodnými, uskutečňujte to, k čemu jste přišli, pro co jste vystoupili od řek babylonských. Přijměte pokorně milost, která vám byla nabídnuta, používejte jí hodně, ve všem jen ke chvále a slávě a cti Toho, který pro vás zemřel, Ježíše Krista, našeho Pána, který s Otcem a Duchem svatým žije a kraluje, vítězí a vládne, Bůh věčně slavný od věčnosti. Amen.

Toto dílo bylo sepsáno v měsíci červenci po odchodu blaženého Františka v roce 1227 od vtělení Pána, našeho Spasitele Ježíše Krista.

Facebooktwittergoogle_plusmail