Generálním ministrům Konference františkánské rodiny
„Naše sestra smrt“, zvolal svatý František 3. října 1226 v Porziuncule, když jí šel vstříc jako člověk, který konečně nalezl pokoj. Uplynulo osm století od smrti Chudého z Assisi, který výraznými písmeny vepsal Kristovo slovo spásy do srdcí lidí své doby.
Když si připomínáme významné výročí 800 let od jeho smrti, chci se duchovně připojit k celé františkánské rodině a ke všem, kdo se zúčastní připomínkových akcí, v naději, že poselství pokoje najde hluboký ohlas v dnešní církvi a společnosti.
Na počátku svého života podle evangelia uslyšel František povolání: „Pán mi zjevil, abychom používali tento pozdrav: ‚Pán ti dej svůj pokoj‘“. Těmito stručnými slovy předává svým bratřím a všem věřícím vnitřní úžas, jež evangelium vneslo do jeho života: pokoj je souhrnem všech Božích darů, darem, který sestupuje z výšin. Jak iluzorní by bylo myslet si, že jej lze vybudovat pouze lidskými silami! A přesto je to aktivní dar, který je třeba přijímat a žít každý den.
Je to stejný pozdrav, kterým o Velikonocích vzkříšený Pán oslovuje své učedníky, vystrašené a uzavřené ve Večeřadle: „Pokoj vám“. Nejedná se o zdvořilostní frázi, ale o pevné oznámení Kristova vítězství nad smrtí. Jako hlas andělů o Vánoční noci – „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, které on miluje“ — tak pokoj, který Serafický otec ohlašuje, je ten, který Kristus sám zvěstoval na nebi a zemí.
V této době, poznamenané mnoha válkami, jež vypadají, že nemají konce, vnitřními a sociálními rozkoly, které vyvolávají nedůvěru a strach, on nepřestává mluvit. Ne proto, že by nabízel technická řešení, ale proto, že jeho život ukazuje pravý zdroj pokoje.
Františkánské chápání pokoje a míru se neomezuje na vztahy mezi lidmi, ale zahrnuje celé stvoření. František, který nazývá Slunce „bratrem“ a Měsíc „sestrou“ a v každém stvoření rozpoznává odraz božské krásy, nám připomíná, že se pokoj musí rozšířit na celou rodinu stvoření. Tato intuice rezonuje s obzvláštní naléhavostí v naší době, kdy je náš společný domov ohrožen a trpí vykořisťováním. Smíření s Bohem, mír mezi lidmi a se stvořením jsou neoddělitelné rozměry jediného povolání k univerzálnímu smíření.
Drazí bratři, kéž příklad a duchovní odkaz tohoto světce, silného ve víře, pevného v naději a horlivého v činorodé lásce k bližním, vzbudí v každém z nás přesvědčení, jak je důležité důvěřovat v Pána, žít život věrný evangeliu, přijímat a osvětlovat vírou a modlitbou každou životní situaci a každý čin.
V tomto milostivém roce vám chci svěřit modlitbu, aby nám všem svatý František z Assisi i nadále vléval dokonalou radost a svornost:
Svatý Františku, náš bratře, ty,
který jsi před osmi sty lety šel vstříc
sestře smrti jako smířený člověk,
přimlouvej se za nás u Pána.
Ty, který jsi v Ukřižovaném
u svatého Damiána našel pravý
pokoj, nauč nás hledat v něm pramen
veškerého smíření, jež boří
všechny zdi.
Ty, který jsi neozbrojený
překročil hranice války a
neporozumění, dej nám odvahu
stavět mosty tam,
kde svět staví hranice.
V této době, sužované konflikty
a rozdělením, pros, abychom se
stávali tvůrci pokoje:
neozbrojenými a odzbrojujícími svědky
pokoje, jenž pochází od Krista.
Amen.
S těmito pocity vyjadřuji upřímná přání všeho dobrého zejména vám všem, kteří následujete charisma Chudého z Assisi, a všem, kteří si budou různými způsoby připomínat výročí jeho smrti, a ze srdce vám uděluji apoštolské požehnání.
Z Vatikánu, 8. ledna 2026
Lev pp. XIV.
Foto: Vojtěch Hlávka: Člověk a Víra
