Z veršů bratra Marka

Z veršů bratra Marka

Prosinec 9, 2015
ofm
No Comments

Málokdo ví, že náš junior bratr Marek kromě studia teologie také píše verše. Přinášíme některé z nich.


 

Slunce konečně narazilo na světlo,

krajina jásala

a kameny radostně se chvěly,

když tudy šel Ježíš,

Boží Syn.

Jen nevím,

bylo to tenkrát v Galilei

nebo před chvílí v nitru mém?

Že mohu jíst tvé tělo

a je to tak skutečné jako vítr v korunách…

 


 

Povolání

 

Při pohledu na triptych

v sakristii františkánského kostela

prochvívá mnou jistota,

že na vztahu těch tří dávných lidí,

z nichž jeden je i Bůh,

lze založit celý život.

Ježíš Kristus, Panna Maria a apoštol Jan.

 


 

Stín

 

Pane, ty se smilováváš,

do žáru prudkého slunce

vrháš svůj stín,

stín, který žádná věc, ani tvor

nikdy nevydá –

podáváš klíč do svých sil.

 


 

Živý triangl

 

Tři body

v silovém působení

Ducha svatého.

Má neklidná mysl,

Ježíš v Oltářní svátosti

a Bůh Otec na nebesích.

Ustavičně pohyblivý souzvuk,

jenž v tom triangulárním přeskupování

výhradně jen z mé strany je narušován…

Ať jako poutník a cizinec na tomto světě kamkoli kráčím.

 


 

Berard

 

Jó, když jsem jednoho rána vezl

otce Berarda na mši ke klariskám

a mlhy se válely u Soběšic…

Do skladiště monstrancí

padl oknem sluneční svit

a jejich nesčíslné fazety se rozehrály,

jakoby tam byl Pán.

 

A ty monstrance,

nejsou to tak trochu naše těla?

To jsme pak pluli zlatem

a na chvíli nebylo vůbec jasné,

na kterém z břehů se to auto vynoří.

 


 

Fraternitas

 

Bratře, jednou ráno tě potkám na chodbě

a z tvých očí bude zářit,

přestože jasně uvidíš všechny mé chyby,

všeobjímající Boží láska,

v tu chvíli jakoby jen pro mne určená…

Věčnost bude v tom setkání

a před námi opět další služebníkův den.

 


 

Chvály

 

Chválit tvou moc

a obdivovat tvá díla…

V tvém jménu přihlížet

masivnímu postupu

celých bloků reality,

zakoušet hmotné manifestace

tvé stvořitelské síly

a také tu blízkost, když Tělem a Krví

v průběhu let narušuješ

oddělení toho druhého…

 


 

Prosba

 

Začínalo to: Pane, vtáhni mne

po úzké cestě těsnou branou

do života k tobě blíž.

 

Základy podkopané tajemstvím,

do Boha zřítí se ta duše…

 

Až v závěji svých vin

do Slunce k tobě

přistoupím.

 

(Stále nové protivlny se vzdouvají

a v nich sálající otevřená rána.)

 

image_print
Facebooktwittergoogle_plusmail

Napište komentář