Marie od Nejsvětější Trojice: Příběh slabosti, Božího milosrdenství a obrácení

Marie od Nejsvětější Trojice: Příběh slabosti, Božího milosrdenství a obrácení

Leden 10, 2018
Františkáni
No Comments

„Buď mým semínkem, zasazeným do jeruzalémské země, aby přineslo ovoce celé mé církvi.“ Tato slova jsou napsána na náhrobním kameni klarisky Marie od Nejsvětější Trojice na ulici Hanock Albeck v Jeruzalémě. Její život nebyl vůbec jednoduchý. I v těžkostech však zaslechla Boží hlas ve svém nitru a následovala jej, a došla k pokoji srdce.

Dnes, 75 let po její smrti, je odkaz Marie stále aktuální. Její hrob na cestě vedoucí k Betlému se stal cílem mnoha poutníků. „Sestra Marie si vytváří mnoho přátel v nejrůznějších částech světa,“ vypráví abatyše kláštera Mariachiara Boscová. „Nepřestává nás to překvapovat a naplňovat radostí.“

Příběh Luisy Jacquesové, jak se řeholnice jmenovala občansky, byl poznamenán mnoha nezdary i bolestivým hledáním Boha.

Narodila se roku 1901 v Jižní Africe švýcarským rodičům, kteří byli kalvínského vyznání. Několik málo hodin po narození ztratila matku. Luisa proto vyrůstala u tety ve Švýcarsku. Pracovala jako advokátka a učitelka. Zakoušela však řadu bolestných událostí. Její zdraví bylo chatrné. Opakovaně selhala v práci. Těžce snášela osamělost daleko od rodiny. Její vztah se rozpadl.

„Důvěřuj mi, navzdory všem zdáním. Pak bude tvá duše svobodná a šťastná.“ (Ježíš v duchovním deníku)

Situace vyústila v palčivou úzkost prožívanou v noci z 13. na 14. února 1926. Později své pocity popsala do deníku takto: „Bůh neexistuje, všechno, co se o něm říká, je komedie, a život nemá cenu žít. K tomuto mě přivedla dlouhá řada obětí a zbytečných bojů: Bůh neexistuje. Poznala jsem zoufalství.“

A právě v tuto noc vstoupilo do jejího života světlo. Zjevila se jí „řeholní sestra oblečená do tmavě hnědého hábitu“, kolem pasu měla františkánský provaz. Od té chvíle začala Marie pociťovat „neodolatelnou přitažlivost“ kláštera a horlivé přání přijmout eucharistii. Ve svém volném čase v Miláně proto začala navštěvovat kostely. O dva roky později vstoupila do katolické církve.

Její chatrné zdraví podryté tuberkulózou a příliš nedávná konverze jí bránily ve vstupu do kláštera. Až na čtvrtý pokus našla útočiště u klarisek v Jeruzalémě, kde Bůh promlouval k jejímu srdci. Zde přijala jméno Marie od Nejsvětější Trojice. „Musíš zapomenout na sebe a objevit můj hlas,“ řekl jí jednou Ježíš.

Řeholnice byla vedena tímto „vnitřním hlasem“, který byl plný lásky a zájmu o ni, a který ji, kousek po kousku, vedl k většímu sjednocení s Pánem. Právě v  naslouchání Božímu hlasu je Marie významná pro dnešní svět i pro nás. I my jsme voláni, abychom naslouchali hlasu Ježíše, který promlouvá v našem nitru nebo skrze druhé či události, a nechali se jím vést. A to i v obtížných chvílích našeho života.

Marie od Nejsvětější Trojice začala na pokyn svého duchovního vůdce zapisovat své rozhovory s Pánem. Dílo vyšlo již v sedmi jazycích (anglicky The Spiritual Legacy of Sister Mary of the Holy Trinity Poor Clare of Jerusalem (1901-1942)). „Aktuálnost jejich spisů spočívá ve vnitřním naslouchání Pánovu hlasu,“ napsal o řeholnici známý teolog Hans Urs von Balthasar.

Sestra Marie zemřela v pokoji ve 41 letech poté, co se nakazila tyfem. Zanechala za sebou tiché, avšak zářivé svědectví života daného Pánu.

Několik slov Ježíše z duchovního deníku Marie od Nejsvětější Trojice

„Nacházet mě, znát mě, přijímat mě, pak přicházet ke mně – to je jediný význam každého života. Všechny aktivity a všechno snažení je tomu podřízené… Já jsem Alfa a Omega, tvůj Bůh a tvé všechno. Jak to, že jsem v tolika životech přijímán jen jako nějaký doplněk?“

„Lidé ke mně přicházejí v obtížích a s prosbou… a já vždy, vždycky dávám… Kde jsou ti, kdo mě milují jednoduše proto, že jsem Spasitel, protože jsem tvůj Bůh a tvé všechno?… protože jsem Alfa i Omega?“

„Kdybyste mě nechali jednat, obdivuhodně bych proměnil každý váš život. Avšak vzdorujete mi svými tužbami, choutkami, svým odporem. Má všemohoucí Láska je limitovaná limity vaší velkodušnosti.

Alespoň neklaď odpor, má malá dcero, buď velkodušná až do konce…“

„Mými nepřáteli jsou lež, především nedostatek upřímnosti, která ochromuje tolik duší, protože si nepřiznají své nejskrytější úmysly; dále nedbalost a nevědomost kvůli lenosti; neklid, nepořádek, hluk: hluk slov, hluk sobeckých tužeb, hluk, který si lidé vymysleli, aby se rozptýlili a zapomněli na mě. Mými přáteli jsou pravda, upřímnost, ticho, řád, a úcta, který mě objevuje ve všech tvorech.“

„Copak jsem tě někdy oklamal? Důvěřuj mi, navzdory všem zdáním. Pak bude tvá duše svobodná a šťastná.“

„Ti, kdo mě málo milují, mají ve mně malou důvěru. Ti, kdo mě milují hodně, mají ve mně velkou důvěru. Ti, kdo nekladou své lásce žádné limity, mají ve mně důvěru, která nemá hranice nebo limity. Nemohu je zklamat. Vzdáváš mi poctu svou důvěrou více, než čímkoliv jiným, co bys mi mohla dát. A všimni si, že odpovídám tím, že vkládám radost do srdce těch, kdo mi vzdávají poctu svou důvěrou.“

(zpracováno podle: www.ofm.org a dalších)

Napište komentář