Svatý „ajťák”: Všichni se rodí jako originály, ale někteří umírají jako fotokopie

V sobotu 10. října 2020 bude v bazilice sv. Františka v Assisi blahořečen Carlo Acutis, chlapec, považovaný některými lidmi z oboru za “génia” počítačových technologií. Za příklad mladým lidem jej dal i papež František. 

Carlo Acutis v mnoha ohledech nevyčníval mezi svými vrstevníky: miloval společnost lidí, hry s míčem i studium. “Avšak objevil velkého přítele, Ježíše,” popisuje Nicola Gori, který postuluje proces blahořečení. “A o tento vzácný poklad se chtěl podělit se všemi. (…) Jak? Skrze to, co mu bylo nejmilejší, informatiku.”

Carlo se narodil v Londýně roku 1991 a zemřel v 15 letech na akutní leukémii. Od dětství se zajímal o Boží věci, což přivedlo i jeho rodiče k osobnímu vztahu s Bohem.  “Pro něj byl Ježíš přítelem, se kterým mluvil každý den, každodenní setkání s Ježíšem bylö středobodem jeho dne a kolem toho se točil zbytek,” říká matka chlapce Antonia. K prvnímu svatému přijímání přistoupil Carlo mimořádně již v sedmi letech a od té doby nechyběl na každodenní mši a adoraci před nebo po bohoslužbě. “Člověk se postaví na slunce a opálí se… ale když se postaví před Ježíše v eucharistii, stane se svatým,” říkal.

Carla zajímala především informatika, někteří lidé z oboru jej považovali za génia: ve svém věku programoval lépe než lidé s vysokoškolským studiem. I tímto způsobem se snažil  mluvit o Bohu. Věnoval se také vytváření videí, programování webových stránek. Jedním z jeho počinů byl i web a výstava o eucharistických zázracích, která dosud koluje po celém světě. 

Jak uvádí matka Antonia, vnitřní svět mladého chlapce nejlépe vyjadřuje jeho věta: “Eucharistie je moje dálnice do nebe.” Carlo měl též hluboký vztah k Panně Marii a k chudým. Doma žádal o zbylé jídlo, které roznášel bezdomovcům v okolí. “Večery trávil s rodiči na ulicích Milána, kde rozdával přikrývky a teplá jídla chudým,” říká Nicola Gori. “Měl ve zvyku střádat týdenní kapesné, které mu dávala rodina, a dávat je potřebným, o které se staralo Dílo sv. Františka v Miláně.” Penězům dával správnou hodnotu a například se rozzlobil, když mu rodiče chtěli koupit druhý pár bot. 

Svůj krátký život prožil naplno s Bohem: “Všichni se rodí jako originály, ale mnozí umírají jako fotokopie,” říkal. A krátce před smrtí dodal: “Umírám spokojený, protože jsem prožil život, aniž bych promrhal jeho minutu ve věcech, které se nelíbí Bohu.” 

Carlo umírá 12. října 2006 v 15 letech. Pověst o jeho svatosti se brzy rozšířila po celém světě. Dokládá to přes 200 webových stránek jemu věnovaných, stejně jako příběhy obrácení, k nimž došlo po jeho smrti, a žádosti o modlitbu, které chodí rodičům z celého světa. “Pověst o jeho svatosti explodovala po celém světě tajemným způsobem, jakoby někdo chtěl, aby Carlo vešel ve známost. Okolo jeho života došlo k něčemu velkého, před čímž se skláním,” říká postulátor procesu blahořečení.  

Ostatky mladého světce nyní spočívají v Assisi v chrámě na místě, kde se svatý František před biskupem zřekl všeho pro Boha. “Svým životem zpřítomnil Carlo Acutis Františkovo rozhodnutí,” uvedl biskup Assisi Domenico Sorrentino, podle kterého může být tento chrám v Assisi o to více místem rozlišování pro mladé lidi, jak si přál současný papež.

Svědectví matky Antonie

(zdroj: Radio Vaticana, Santuatio della Spogliazione, carloacutis.com, Vatican Insider)