Nezištná láska a válka. Příběh z Aleppa

františkán P. Ibrahim

Nezištná láska a válka. Příběh z Aleppa

Květen 15, 2016
ofm
No Comments

Příběh o tom, jak naši bratři pomáhají rodinám v Aleppu. Inspiroval je Jan Milosrdný, který pro chudé prodal veškeré vybavení svého domu a nakonec i… sám sebe.

Vypráví františkánský kněz P. Ibrahim Alsabagh, faráž z Aleppa

Již nějakou dobu bylo v latinské farnosti v Aleppu cítit předzvěsti nového a hrozného problému, kromě bezpočtu těch současných. Některé banky se po pěti letech války ocitly v těžkostech a začaly procházet seznam dlužníků: dlouhý seznam rodin, které si půjčily peníze a zaručily se vlastním domem. Od té chvíle pro nás neexistuje odpočinek.

Jako první jsme se snažili dohledat rozsah věci a kolik těchto rodin je křesťanských. Seznam se bohužel ukázal být velmi dlouhý: stovky a stovky rodin, z nichž je dobrých 450 křesťanských, ze všech ritů ve městě.

Oči plné smutku a strachu

Před několika měsíci zaklepala na dveře našeho konventu zcela vyděšená syrsko-pravoslavná rodina, s očima, které mluvily o velkém smutku a neskrývaly strach. Jejich otec byl jediným zdrojem příjmu s měsíčním platem 20 tisíc syrských lir, což je při současném kurzu méně než 30 euro. Vzrušeně nám vyprávěli o nashromážděném dluhu u banky, který vznikl tím, že během dlouhých let války nebyli schopni splácet měsíční splátky. Banka se obrátila na soud, který přikázal splatit dluh, jinak by šel jejich dům do dražby.

Odpověděl jsem, že Svatý rok byl vždy rokem zvláštní milosti, v němž se všem lidem vracela vzájemná rovnost a bylo možné znovu nabýt ztracený majetek a osobní svobodu. Že by tedy Pán nikdy nedovolil, aby ztratili dům a ocitli se na ulici: podobná věc se nemohla stát v tomto Svatém roce, a že tedy dluh se bude nějakým způsobem řešit.

Příklad patriarchy Jana, který pro chudé prodal sám sebe do otroctví

Zatímco jsem mluvil s touto první rodinou, vzpomněl jsem si na nádherný příběh o patriarchovi z egyptské Alexandrie, nazývaném Jan Milosrdný, který, aby mohl pomáhat chudým, nakonec prodal svícny a veškeré vybavení kurie. Po několika letech strávených v této nezištnosti bez hranic k němu přišel jeden chudý člověk, ale on již neměl nic, co by mohl prodat, aby mu pomohl. Jan jej tedy nechal chvíli počkat, došel na trh, tam prodal sám sebe do otroctví, a posbíral tak nějaké drobné. Naštěstí když Jana předváděli, procházel tudy jeden bohatý křesťan, který poznal v otrokovi svého patriarchu a vykoupil jej na svobodu.

Ovlivněn pravdivým příběhem svatého patriarchy a tváří v tvář nepřetržitému proudu rodin, které od té chvíle chodily prosit do našeho kláštera, odpovídám jim s úsměvem: „Máme tolik koberců, které můžeme prodat, a máme v klášteře tolik vybavení, předtím, než prodáme… sami sebe!“

Téměř všechny ženy již prodaly zlaté ozdoby, aby se mohly najíst

Zatímco píši tyto řádky, prošlo naší farou již 200 rodin. Založili jsme „skupinu první pomoci i s právníkem, abychom mohli účinně odpovědět na tuto novou nouzi. V prvních měsících roku 2016 bylo vysvobozeno z nashromážděných dluhů více než 115 rodin, v průměru se jednalo o 900 euro na jednu rodinu. Požehnání a souhlas jejich pastýřů, kteří vřele přivítali tuto iniciativu, nám bylo velkým povzbuzením.

Avšak možnost tratit svůj domov v současnosti visí nad dalšími stovkami křesťanských rodin. Vzhledem k tomu, že v Aleppu není práce, rodiny nemají příjmy. Téměř všechny ženy již prodaly tu trošku zlata, které mají, aby mohly utišit základní potřebu se každý den najíst.

Jeden mladý manžel a otec krásného děvčátka, jehož rodina využila naší pomoci, nám se slzami v očích děkoval a svěřil se, jak mu zásah církve daroval „nový život“. Pro něj i pro jeho rodinu. Vidět zaplacené všechny dluhy pro něj bylo jako prožít zkušenost dávného lidu Izraele, osvobození z egyptského otroctví a přechod Rudým mořem.

Síla nezištné lásky

Je to způsob, jímž se nám podařilo ukázat a možná také nechat zakusit mnoha rodinám z Aleppa sílu vzkříšení. S první skupinou rodin jsme se sešli v sále kláštera, abychom se spolu pomodlili a vzdali chválu tomu, který nás v konkrétních situacích každodenního života vysvobodil z hříchu a smrti.

Jeden otec, který stále nedokázal pochopit, že dar byl dán zdarma, se mě zeptal, jak by mohl vrátit to, co přijal. Vysvětlil jsem mu, že pouze okusil nezištnost křesťanské lásky, která je bez limitů a podmínek, neboť je obrazem toho, co Kristus pro nás obětoval na kříži: svůj vlastní život. „Jestliže chceš něco vrátit,“ řekl jsem mu, „jednej tak, aby plamen lásky, který tě zasáhl, stále žhnul ve tvém srdci, a projevoval se ve vděčnosti Pánu i v konkrétních skutcích vůči bližním, především k těm, kteří s tebou bydlí pod jednou střechou“.

IBRAHIM ALSABAGH, farář z Aleppa (Quella mano fraterna che solleva i siriani dal peso dei debiti, Avvenire, mezititulky redakční; foto: Kustodie Svaté země)

 

image_print
Facebooktwittergoogle_plusmail

Napište komentář