Koncem listopadu se papež František setkal se členy františkánské rodiny (minorité, františkáni, kapucíni, třetí regulovaný řád). Zdůraznil přitom jednu z hlavních rysů řádu – že bratři mají být menšími. Promluvu si zde můžete přečíst díky překladu bratří kapucínů.
Fotky ze setkání najdete ZDE.
Promluva papeže Františka k členům prvního františkánského řádu a třetímu regulovanému řádu
Drazí bratři,
„pan papež“, jak ho nazýval svatý František, vás přijímá s radostí a ve vás přijímá františkánské bratry, kteří žijí a pracují na celém světě. Díky za to, čím jste, a za to, co děláte, zvláště ve prospěch těch nejchudších a nejvíce znevýhodněných.
„Všichni ať se stejně nazývají menšími“ – čtěme v Neschválené řeholi. Tímto vyjádřením svatý František nechtěl nic striktně předepsat svým bratřím, ale vyjádřit základní pilíř vašeho života a poslání.
Opravdu, ve vašem způsobu života přídavné jméno „menší“ popisuje podstatné jméno „bratr“ a určuje tak spojení bratrského společenství s jeho vlastní charakteristikou: není totéž říct „bratr“ nebo „menší bratr“. Proto, když se mluví o bratrství, je třeba mít na paměti tuto typickou františkánskou charakteristiku bratrského vztahu, která od vás vyžaduje vztah „menších bratří“.
Odkud vzal František inspiraci položit do základů vašeho bratrského společenství jako zásadní prvek právě minoritu?
Jelikož Kristus a evangelium byli základními prvky jeho života, můžeme s jistotou říct, že minorita, ačkoliv jí neschází i motivy asketické a sociálním, se zrodila z kontemplace vtělení Božího Syna a je shrnuta v obrazu stát se maličkým jako semínko. Je to stejná logika jako „stal se chudým, ačkoliv byl bohatý“ (srov. 2 Kor 8,9). Logika „svlečení“, kterou František použil, když se „svlékl až do naha ze všech pozemských dober, aby se zcela daroval Bohu a bratřím.“
Františkův život byl poznamenán setkáním s chudým Bohem, který je přítomen mezi námi v Ježíši z Nazareta – je to přítomnost pokorná a skrytá, kterou Chudý z Assisi adoruje a kontempluje ve vtělení, na kříži a v eucharistii. Na druhou stranu víme, že jeden z evangelních výjevů, který na Františka udělal největší dojem, je umývání nohou apoštolům při poslední večeři.
Františkánská minorita je pro vás místem setkání a společenství s Bohem, stejně jako místem setkání a společenství s bratry i se všemi muži i ženami, a konečně i místem setkání a společenství se stvořením.
Minorita je místem setkání s Bohem
Minorita zvláštním způsobem určuje váš vztah s Bohem. Podle svatého Františka člověk nemá nic svého, než jen svůj hřích, a je tím, čím je před Bohem, a nic víc. Proto váš vztah s Ním má být jako vztah dítěte – pokorný a důvěřivý, a také jako vztah celníka z evangelia, který si je vědom svého hříchu. A pozor na duchovní pýchu, na farizejskou pýchu – je nejhorší ze světských neřestí.
Charakteristickým prvkem vaší spirituality je to, že je spiritualitou navracení Bohu. Všechno dobro, které je v nás, nebo které můžeme vykonat, je darem Toho, který pro svatého Františka byl Dobro, „celé dobro, nejvyšší dobro“ a všechno je třeba vracet „nejvyššímu, všemohoucímu a dobrému Pánu“. To činíme chválou, to činíme, když žijeme podle evangelní logiky obdarování, která nás vede k tomu, abychom vyšli ze sebe, setkali se s ostatními a přijali je do svého života.
Minorita je místem setkání s bratry a se všemi muži i ženami
Minoritu prožíváme především ve vztahu s bratry, které nám Pán dal. Jak? Tak, že se vyhýbáme jakémukoliv nadřazenému chování. To znamená vymýtit unáhlené úsudky o ostatních a pomlouvání za zády bratří – je to i v Napomenutích! A pak odmítat pokušení použít autoritu k podrobení si druhých, dále to, že „si necháme zaplatit“ práci, kterou konáme pro druhé, ale práci druhých považujeme za samozřejmou. A pak také zříci se hněvu a rozčilování se pro hřích bratra.
Žijete minoritu jako výraz chudoby, kterou jste slíbili, když pěstujete ducha nepřivlastňování si ve vztazích; když doceňujete to pozitivní v druhém člověku jako dar, který pochází od Pána; když zvláště ministři vykonávají službu autority milosrdně, jak to skvěle podává List ministrovi, který je nejlepším vysvětlením toho, co znamená být menším vzhledem k bratřím, kteří mu byli svěřeni. Bez milosrdenství není ani bratrství ani minorita.
Nutnost vyjádřit své bratrství v Kristu přispívá k tomu, že vaše vzájemné vztahy se řídí dynamikou lásky, pročež zatímco spravedlnost vás povede k tomu, abyste uznali práva každého, láska přesahuje tato práva a volá vás k bratrskému společenství. Nejsou to práva, co milujete, ale bratři, které musíte přijímat s úctou, s pochopením a milosrdně. To, co je důležité, jsou bratři, ne struktury.
Minoritu je třeba také žít ve vztahu ke všem mužům a ženám, s nimiž se setkáváte při svém putování světem tak, že se s veškerou péčí budete snažit vyhnout jakémukoliv postoji nadřazenosti, který by vás mohl od druhých vzdalovat. Svatý František jasně vyjadřuje tento postoj ve dvou kapitolách Nepotvrzené řehole, kde dává do vzájemné souvislosti volbu nic si nepřivlastňovat (vivere sine proprio) s velkorysým přijímáním každého člověka až ke sdílení života s těmi, kterými se nejvíc pohrdá, s těmi, kteří jsou ve společnosti skutečně považováni za menší: „Bratři, ať jsou kdekoliv, … ať si dají pozor, aby si nepřivlastňovali žádné místo, ani ho nikomu neupírali. A kdokoliv k nim přijde, přítel či protivník, zloděj či lotr, ať je přívětivě přijat.“ A také: „A mají se radovat, když pobývají mezi nízko postavenými a opovrhovanými lidmi, mezi chudými a slabými, nemocnými a malomocnými a mezi žebráky u cest.“
Františkova slova nás nutí, abychom se jako společenství ptali: Kde jsme? S kým jsme? S kým pěstujeme vztahy? Kdo jsou naši oblíbenci? A jelikož minorita se netýká jen bratrského společenství, ale také každého z jeho členů, je příhodné, aby se každý vykonal zpytování svědomí o svém vlastním stylu života – o nákupech, o oblečení, o tom, co považuje za nezbytné; o tom, jak se věnuje druhým, o tom, zda bojuje s mentalitou přílišné péče o sebe sama nebo o své bratrské společenství.
A prosím vás, když vyvíjíte nějakou aktivitu ve prospěch „těch nejmenších“, vyloučených a posledních, nikdy to nedělejte ze stupínku nadřazenosti. Místo toho myslete na to, že vším, co pro ně děláte, jen vracíte to, co jste zdarma dostali. Jak napomíná František v Listu celému Řádu: „Nic ze sebe si neponechávejte pro sebe.“ Vytvářejte pohostinný a ochotný prostor, aby do vašeho života mohli vstoupit všichni menší vaší doby: odstrkovaní, muži a ženy, kteří žijí na našich ulicích, v parcích nebo na nádražích; tisíce nezaměstnaných, mladých i starších; spousta nemocných, kteří nemají přístup k patřičné zdravotní péči; mnoho starých lidí, kteří jsou opuštění; ženy, se kterými se špatně zachází; migranti, kteří hledají důstojný život; všichni, kdo žijí na existenčních periferiích, kdo jsou zbavováni důstojnosti i světla evangelia.
Otevřete svá srdce a obejměte malomocné naší doby a poté, co si uvědomíte milosrdenství, které vám Pán prokázal, buďte milosrdní k nim, jak to dělat i váš otec svatý František. A jako on se naučte být „nemocní s nemocnými, sužovaní se sužovanými“. Toto vše ať není jen pouhým citem, ale je mezilidským vztahem tak hlubokým, že bude přetvářet vaše srdce a přivede vás k tomu, abyste s nimi sdíleli jejich úděl.
Minorita jako místo setkání se stvořením
Pro světce z Assisi bylo stvoření „jako nádherná kniha, v níž k nám Bůh promlouvá a ukazuje něco ze své krásy“. Stvoření je „jako sestra, s níž sdílíme své bytí a jako krásná matka, která nás přijímá do své náruče.“
Dnes – jak víme – tato sestra a matka se bouří, protože s ní špatně zacházíme. Tváří v tvář globálnímu zhoršování životního prostředí vás žádám, abyste jako synové Chudého vstoupili do dialogu se vším stvořením, a propůjčili mu svůj hlas ke chválám Stvořitele, a jak to dělal svatý František, zvláštním způsobem o ně pečujte tak, že překonáte všechny ekonomické kalkuly nebo iracionální romantismus. Spolupracujte s různými iniciativami na péči o společný domov a vždy pamatujte na úzký vztah, který panuje mezi chudými a křehkostí planety, mezi ekonomií, rozvojem, péčí o stvoření a příklonem k chudým.
Drazí bratři, znovu vám předkládám žádost svatého Františka: A ať jsou menší. Ať Bůh střeží a nechá růst vaši minoritu.
Na vás na všechny svolávám požehnání Páně. A prosím nezapomeňte se modlit za mě. Děkuji!
(foto: Mazur/catholicnews.org.uk)
