V dubnu či květnu 1226, když jednou v noci v Sieně dostal chrlení krve a měl za to, že nastává jeho poslední hodinka, nadiktoval spěšně bratru Benediktovi z Prato svou poslední vůli (Zrcadlo dokonalosti 87).
Tento »malý«, nebo také sienský odkaz je ve své výrazné stručnosti pro františkánský životní ideál neméně příznačný než pozdější známý velký odkaz.
132
Napiš, že všem svým bratřím žehnám, těm, kteří jsou nyní v řádu, i těm, kteří v něm budou až do konce světa.
A poněvadž pro svou slabost a bolesti nemohu mnoho mluvit, chci všem nynějším i budoucím bratřím objasnit, co mám na mysli a co chci, krátce ve třech větách, totiž:
133
aby se na znamení mé památky, mého požehnání a naší jednoty stále měli rádi, jako já jsem je miloval a mám je rád;
134
aby vždy zachovali věrnost naší Paní chudobě a milovali ji;
135
a aby byli vždy poddáni představeným a všem duchovním svaté matky církve a byli ochotni jim sloužit.
