Vznikl v posledních dnech života svatého Otce (v září 1226) a podle jeho vlastních slov (11) chtěl jím naposled povzbudit bratry k věrnému zachovávání řehole.
110
1. Pán dal mně, bratru Františkovi, abych takto začal dělat pokání: když jsem ještě vězel v hříších, zdálo se mi nesnesitelně hrozné, měl-li jsem se setkat s malomocnými. Proto sám Pán mě dovedl mezi ně a prokazoval jsem jim skutky milosrdenství. A když jsem od nich odcházel, pak to, co se mi zdálo hrozné, proměnilo se mi v radost pro duši i tělo. Potom jsem už dlouho neváhal a opustil jsem svět.
111
2. A Pán mi dal takovou víru, že jsem se v kostelích modlil takto prostě: »Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, tady i ve všech tvých kostelích na celém světě, a chválíme tě, protože svým svatým křížem jsi vykoupil svět.«
112
3. Potom mi Pán dal takovou věrnost ke kněžím, kteří žijí, jak to ukládá svatá římská církev, a to pro jejich svěcení, že i kdyby mě pronásledovali, budu se na ně obracet. A i kdybych měl moudrost jako Šalomoun a setkal se s prostičkými světskými kněžími na jejich farnostech, nebudu kázat proti jejich vůli.
113
A budu mít k nim a ke všem ostatním úctu, budu je mít rád a prokazovat jim čest jako svým pánům. A nebudu se starat o jejich hříchy, protože oni jsou mými pány a jejich prostřednictvím poznávám Božího Syna; na tomto světě totiž vidím svýma očima z nejvyššího Božího Syna jen jeho nejsvětější tělo a krev, které oni zpřítomňují a jen oni podávají druhým.
114
A přeji si, aby se těmto nejsvětějším tajemstvím prokazovala čest, klanění a byla ukládána na důstojných místech. Najdu-li nejsvětější jména a výroky Páně na nevhodných místech, seberu je a prosím, aby byly sebrány a uloženy na důstojném místě.
115
A máme si vážit a prokazovat čest teologům a těm, kdo nám slouží nejsvětějšími slovy Božími, protože nám dávají ducha a život.
116
4. A když mi pak dal Pán na starost bratry, nikdo mi neukazoval, co mám dělat, ale sám Nejvyšší mi zjevil, že mám žít podle svatého evangelia. I dal jsem to napsat stručně a prostě a pan papež mi to potvrdil.
117
A ti, kdo přicházeli přijmout tento život, rozdávali všechno, co měli, chudým; a spokojili se s jediným hábitem – když chtěli, tak si ho uvnitř i vně zesílili záplatami – s páskem a kalhotami; a to nám stačilo.
118
My klerici jsme se modlili hodinky jako jiní klerici, laici se modlili. A velmi rádi jsme přebývali při chudičkých a opuštěných kostelích; a zůstali jsme bez vzdělání a byli jsme podřízeni všem.
119
5. A já jsem pracoval vlastníma rukama a budu pracovat; a rozhodně chci, aby všichni ostatní bratři se zaměstnávali počestnou prací. Kdo neumí pracovat, ať se naučí, a to ne z touhy po mzdě za práci, ale pro příklad a pro potlačení zahálky.
120
A když za práci nedostaneme mzdu, obrátíme se k stolu Páně a budeme prosit o almužnu dům od domu.
121
6. Pán mi zjevil, že máme zdravit takto: »Ať ti dá Pán svůj pokoj« (srov. Mt 10,12).
122
7. Ať se bratři varují, aby v žádném případě nepřijímali kostely, chudičké příbytky a vše ostatní, co se pro ně staví, neodpovídají-li svaté chudobě, kterou jsme v řeholi slíbili; vždyť tam stále dlíme jen jako cizinci a poutníci.
123
8. Nařizuji přísně pod poslušností všem bratřím, aby se nikde neodvažovali žádat ani přímo, ani nepřímo u římské kurie nějakou listinu ve prospěch kostela nebo nějakého místa, ani pod záminkou kazatelského úřadu, ani budou-li osobně pronásledováni; ale nepřijmou-li je někde, ať odejdou do jiné země, aby tam s Božím požehnáním konali pokání.
124
9. A budu přísně poslouchat generálního ministra našeho bratrského společenství i kvardiána, kterého mi určí; a chci být tak pevně v jeho rukou, že proti poslušnosti a bez jeho vůle nebudu moci nikam jít ani nic dělat, protože on je mým pánem.
125
A přestože jsem prostý a nemocný, chci mít stále u sebe klerika, který by mi vykonával bohoslužby, jak to stojí v řeholi.
126
10. A také všichni ostatní bratři jsou povinni takhle poslouchat své kvardiány a modlit se hodinky podle řehole. A kdyby se zjistilo, že se někteří nemodlí hodinky podle řehole a chtějí je jinak změnit, nebo kdyby nezachovávali katolickou víru, jsou všichni bratři všude pod poslušností povinni takového přivést k nejbližšímu kustodovi. Kustod je přísně povinen pod poslušností bedlivě ho střežit ve dne v noci jako vězně, aby mu nemohl utéci, dokud ho osobně nepřivede k svému ministrovi. A ministr je přísně povinen pod poslušností poslat ho s doprovodem bratří, kteří ho budou ve dne v noci střežit jako vězně, až ho přivedou k biskupu ostijskému, který řídí, chrání a napravuje celé bratrské společenství.
127
11. A ať neříkají bratři: »Tohle je jiná řehole«, protože tohle je jen připomenutí, napomenutí a povzbuzení, a také můj odkaz, který já, maličký bratr František, vám proto zanechávám, svým požehnaným bratřím, abychom lépe v katolické víře zachovávali řeholi, ke které jsme se Pánu slibem zavázali.
128
12. A generální ministr a všichni ostatní ministři a kustodové jsou pod poslušností povinni, aby k těmto slovům nic nepřidávali ani z nich nic neubírali.
129
A ať mají tento list stále u sebe spolu s řeholí. A na všech kapitulách, když čtou řeholi, ať čtou i tato slova.
130
A všem svým bratřím, klerikům i laikům, přísně pod poslušností nařizuji, aby nepřipojovali poznámky ani k řeholi, ani k těmto slovům a neříkali: »Tak se mají chápat.« Ale jako mi dal Pán prostě a jasně vyjádřit a napsat řeholi i tato slova, tak prostě a jasně je chápejte a svatým životem zachovávejte až do konce.
131
13. A kdokoli to zachová, ať je naplněn v nebi požehnáním nejvyššího Otce a na zemi požehnáním jeho milovaného Syna s nejsvětějším Duchem Utěšitelem, všemi nebeskými zástupy a všemi svatými.
A já, František, váš maličký bratr a služebník, ujišťuji vás, jak jen mohu, svým srdcem i svými slovy, o tomto nejsvětějším požehnání.
Amen.
