Pomozme společně obyvatelům válkou zničené Sýrie: modlitbou, postem nebo finančním darem. Příspěvek pošleme přímo františkánům v Damašku, aby jej rozdělili potřebným.
Od roku 2011 zažívají obyvatelé Sýrie nevýslovné utrpení. Mnoho rodin ztratilo ve válce otce, matky, děti, domovy, miliony lidí byly nuceny opustit svá města. Děti do 7 let nikdy nepoznaly život v míru. Obyvatelé se potýkají s neustálým strachem, beznadějí, psychickými problémy způsobenými válkou, ale i s nedostatkem potravin a základních životních potřeb, vzděláním nebo s nemožností se uživit.
Přes přímé kontakty s františkány chceme pomoci těmto trpícím. Podpořte spolu s námi ty, kdo byli zasaženi válkou. Jak? Modlitbou, postem nebo finančním darem, s nímž přímo na místě pomohou potřebným bratři františkáni.
V současnosti prochází boji město Damašek, kde máme tři františkánské kláštery. Jak nám sdělil P. Fadi Azar OFM, kněz z farnosti sv. Antonína, od počátku roku dopadlo na město 1500 střel od teroristických skupin. Zanechávají za sebou mrtvé a zraněné civilisty, mnoho z nich je dětí. Nechceme na tomto místě řešit politické souvislosti, jen pomoci těm nejzranitelnějším: obyčejným obyvatelům Sýrie.
Ve středu 21. března 2018 dopadla na tržiště Kaškúl v Damašku střela, která zabila 44 lidí. Mezi nimi byl i Garand, osmiletý ministrant z nedaleké františkánské farnosti. Spolu s matkou uprchl již dříve ze Súdánu kvůli válce. 8. února spadlo na syrskou metropoli 70 střel, které zanechaly 20 mrtvých a 141 zraněných, mezi nimi mnoho žen a dětí. „Situace je strašná,“ dodává spolupracovník františkánů Ayham Howli. „Každý z nás odchází ráno do práce a bojí se, že se večer nevrátí.“ Střely dopadly 22. března i na kostel františkánů a místnost, kde vyučují děti náboženství.
„V těchto dnech zažíváme extrémní situace strachu a násilí. Život v hlavním městě je paralyzovaný, i naše aktivity se velmi zpomalily kvůli strachu. Lidé jsou z této situace vystrašení, nevychází z domu. Děti nechodí do školy a těch málo, které chodí, jsou v ohrožení. Včera byly v naší čtvrti Bab Touma zasaženy střelami teroristů tři školy,“ řekl v první polovině března františkán Bahjat Karakach OFM, farář u sv. Pavla v Damašku.
Syrské obyvatele postižené válkou můžete podpořit na náš účet 107-4841870287/0100, v.s. 201801 (název účtu: „Chléb sv. Antonína – Bratři františkáni“). Prostředky zašleme františkánům v Damašku, kteří je využijí na přímou pomoc potřebným.
Grafika: Františkáni v Sýrii (zdroj: ATS pro Terra Sancta).
„V současnosti lidé potřebují balíčky potravin, léky, pomáháme také opravit zničené domy, platíme vzdělání dětem a univerzitním studentům. Pro děti také dodáváme kojenecké mléko a plenky. Je zde mnoho oblastí pomoci,“ uvádí P. Fadi Azar OFM.
„Děkuji za váš zájem o nás a za vaše modlitby. Pro nás mnoho znamenají. Velmi děkujeme,“ dodává P. Fadi.
V Sýrii je 10 klášterů Menších bratří. Někteří z bratří žijí i na územích ovládaných teroristy, aby neopustili staré a nemocné věřící křesťany, kteří odtud nemohli utéci. Františkáni v Sýrii a v sousedním Jordánsku a Libanonu také provozují 10 center přijetí či uprchlických táborů. Kromě duchovní služby v kritických oblastech podporují nejchudší (potravinové balíčky a nejnutnější potřeby, voda, nafta na topení), pomáhají v oblasti zdravotní péče (rozdělování léků, hrazení lékařských zákroků, podpora křesťanských nemocnic), při vzdělání (školky a centra pro mladé, místa ke studiu), opravují poničené domy a pomáhají dalšími způsoby (podpora mladých rodin).
Svědectví bratra Bahjata Karacha OFM z kláštera sv. Pavla:
„Do malé čekárny před lékařskou pohotovostí se nahrnulo obrovské množství lidí. Palčivé očekávání ústilo do sborové modlitby tolika lidí. Čekali, až se dozvědí, jestli to jejich drazí zvládnou, jestli dokáží přežít, byť by tragicky ztratili nohu nebo oko…. A zevnitř byl slyšet pouze křik bolesti… Lékaři se vší silou snažili, ale nedokázali uspokojit potřeby desítek zraněných, kteří sem dorazili z blízkého náměstí Bab Touma. Tato apokalyptická scéna se odehrála v nemocnici svatého Ludvíka. Vyprávěla mi to Goergetta, která se tam snažila podpořit rodiče jedné šestnáctileté dívky, její příbuzné, která byla u školy spolu s mnoha dalšími lidmi zasažena dělostřeleckým granátem vypáleným ze zóny Jobar, periferie Damašku ovládané teroristy.“
Pokračuje řeholník: „Kristýna, šestnáctiletá dívka, podstoupila amputaci nohy. Ale měla ‚štěstí‘. Rita, její spolužačka, nepřežila. Stejně jako Eliáš, který měl pouhé tři roky, a další, již zůstanou navždy ve vzpomínkách lidí z Damašku. Znovu se otevřela rána, nikdy zcela zacelená, absurdního a bezdůvodného násilí, války rozdmýchávané místními i mezinárodními zájmy, které používají syrský lid jako neuhasitelné palivo. (…) Křesťanská společenství zůstávají v Damašku jako malé znamení smíření a naděje pro celý syrský lid.“
[print_link]
