Nic si neberte na cestu

Evangelium o rozeslání učedníků, které se četlo v kostelích ve středu 23.9., zásadně ovlivnilo svatého Františka, když hledal své povolání. Nechme promluvit přímo životopisce světce z Assisi:

Jednoho dne se v tomto kostelíku četlo evangelium o rozesílání apoštolů a svatý Boží byl přítomen. Ihned po mši svaté prosil naléhavě kněze, aby mu toto evangelium vyložil. Když svatý František slyšel, že Kristovi učedníci neměli mít ani zlato, ani stříbro, ani jiné peníze, že si na cestu neměli brát ani opasek, ani brašnu, ani chléb, že si neměli s sebou brát ani hůl, ani obuv, ani dva pláště, ale že jejich úkolem bylo hlásat Boží království a pokání, zaradoval se v Duchu Božím a řekl: »To je to, co chci, co hledám a co chci z celého srdce dělat.« Hned, pln radosti chce svatý Otec naplnit toto spásné povzbuzení. Ani chvíli neotálí, aby začal žít tak, jak právě slyšel. Vyzul obuv, odložil hůl a kožený pás zaměnil za provaz. Hábit si předělal do tvaru kříže, aby se ubránil šalbě Zlého. Hábit byl z hrubé látky, aby v něm křižoval své tělo s jeho neřestmi a hříchy. Byl to oděv chudičký a bez ozdob, aby neprobouzel světské žádosti. (Frant. prameny 356)

Ježíš v evangeliu poslal učedníky hlásat a říkal, aby si „nic nebrali na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani dvoje šaty.“

I nás tak vyzývá, abychom ve svém životě udělali prostor pro Boha a jeho království, na prvním místě, a ostatní nám bude od Boha přidáno.

Nechme se tedy oslovit přímo tímto evangeliem:

„Ježíš svolal svých dvanáct apoštolů, dal jim sílu a moc vyhánět všechny zlé duchy a léčit nemoci. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné. A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani dvoje šaty. Když přijdete do některého domu, zůstávejte tam a odtamtud se vydávejte na cestu. A když vás někde nepřijmou, při odchodu z toho města si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a procházeli vesnice, všude hlásali radostnou zvěst a uzdravovali.“ (Lk 9,1-6)