U příležitosti osmistého výročí daru stigmat, která 14. září 1224 obdržel František z Assisi, přijal papež v pátek 5. dubna 2024 františkány z poutního místa La Verna a z toskánské provincie a zamyslel se nad významem těchto znamení, která připomínají bolest, již Ježíš vytrpěl pro naši spásu. Přinášíme překlad jeho proslovu.
Milí bratři, vítejte!
Zdravím biskupa z Arezza-Cortony-Sansepolcra, který vás doprovází, a vás všechny. Jsem rád, že se s vámi mohu setkat v roce, kdy si připomínáme osmisté výročí daru stigmat, která svatý František obdržel na La Verně 14. září 1224, dva roky před svou smrtí. Děkuji vám, že jste sem přinesli relikvii jeho krve, která se vydává na dlouhou pouť do různých společenství, aby nám připomínala důležitost připodobnit se „chudému a ukřižovanému Kristu“ (Tomáš z Celana, Druhý život, č. 105).
A právě tohoto připodobnění jsou stigmata jedním z nejvýmluvnějších znamení, která Pán po staletí uděloval bratřím a sestrám ve víře různých stavů, postavení a původu. Všem ve svatém Božím lidu připomínají bolest, kterou Ježíš ve svém těle vytrpěl z lásky k nám a pro naši spásu; jsou však také znamením velikonočního vítězství: právě skrze rány k nám proudí milosrdenství Vzkříšeného Ukřižovaného. Zastavme se a zamysleme se nad významem stigmat, nejprve v životě křesťana a poté v životě františkána.
Stigmata v životě křesťana. Ježíšův učedník nachází ve stigmatizovaném svatém Františkovi zrcadlo své identity. Věřící totiž nepatří ke skupině založené na myšlenkách nebo činech, kterou drží pohromadě pouze lidská síla, ale k živému Tělu, Tělu Kristovu, kterým je Církev. A tato příslušnost nemá společné jenom jméno, nýbrž je skutečná: křesťanům ji vtiskl křest, který nás označil Pánovým Umučením a Vzkříšením. Ve společenství lásky církve tak každý z nás znovu objevuje, kým je: milovaným, požehnaným a smířeným synem nebo dcerou, který byl poslán, aby byl svědkem zázraků milosti a tvůrcem bratrského společenství. Proto je křesťan povolán, aby se zvláštním způsobem obracel ke „stigmatizovaným“, s nimiž se setkává: „poznamenaným“ životem, kteří nesou jizvy utrpení a utrpěné nespravedlnosti nebo učiněných chyb. A v tomto poslání je světec z La Verny společníkem na cestě, který člověka podporuje a pomáhá mu, aby se nenechal zdrtit těžkostmi, strachem a rozpory, vlastními i cizími. To František dělal každý den, počínaje setkáním s malomocným, kdy zapomínal na sebe a daroval sám sebe ve službě. Dokonce šel ve svých posledních letech tak daleko, že se „vzdal“ – toto slovo je klíčové – v jistém smyslu se vzdal toho, co začal, s odvahou a pokorou se otevřel novým cestám, poddajný Pánu a svým bratřím. Ve své chudobě ducha – zdůrazněme to: František, chudoba ducha – a ve své odevzdanosti Otci zanechal všem stále aktuální svědectví evangelia. Chceš-li dobře poznat bolestného Krista, vyhledej františkána. A vy se zamyslete, zda jste toho svědkem.
A dostáváme se k druhému bodu: stigmata v životě františkána. Váš svatý zakladatel vám ukazuje mocnou výzvu vytvářet jednotu v sobě samých i ve vašich dějinách. Kříž, který se mu zjevuje v La Verně a označuje jeho tělo, je totiž stejný jako ten, který se mu vtiskl do srdce na začátku jeho „obrácení“ a který mu ukázal poslání „opravit jeho dům“.
Do tohoto bodu „opravování“ bych rád zahrnul schopnost odpuštění. Jste dobrými zpovědníky: františkáni jsou tím pověstní. Odpouštějte všechno, vždycky odpouštějte! Bůh se neunavuje odpouštět: to my se unavujeme prosit o odpuštění. Vždycky odpouštějte. Buďte velkorysí, ano, ale vždycky odpouštějte.
U Františka, muže, který našel pokoj ve znamení kříže, jímž žehnal svým bratřím, představují stigmata pečeť toho podstatného. To vyzývá i vás, abyste se vrátili k tomu, co je podstatné v různých aspektech vašeho života: ve vašich formačních kurzech, apoštolských aktivitách a přítomnosti mezi lidmi; abyste byli nositeli odpuštění, kterým bylo odpuštěno, uzdravenými nositeli uzdravení, radostnými a prostými v bratrství; se silou lásky, která proudí z Kristova boku a která se sytí ve vašem osobním setkání s ním. Abyste se každý den obnovovali serafínským ohněm, který žhne v srdci.
Je dobře, že v tomto jubilejním roce začínáte znovu odtud, drazí bratři františkáni. Začněte znovu odtud, zvláště vy, bratři z La Verny. Vnímejte povolání přinést do svých komunit a bratrských společenství, do církve a do světa trochu té nesmírné lásky, která přiměla Ježíše zemřít za nás na kříži. Kéž vás důvěrný vztah s ním, stejně jako Františka, učiní stále pokornějšími, jednotnějšími, radostnějšími a více zaměřenými na to podstatné, milovníky kříže a pozornými k chudým, svědky pokoje a proroky naděje v této naší době, pro kterou je tak obtížné rozpoznat přítomnost Pána. Kéž jste svým zasvěceným životem stále více znamením a svědkem Božího království, které žije a roste mezi lidmi.
A ještě něco bych vám rád řekl. Vzpomínám si na svou vlast: jsou tam někteří lidé, co nemají rádi kněze a kteří se při příchodu kněze dotýkají železa, protože kněz prý přináší smůlu. Nikdy, nikdy to ale nedělají s františkánským hábitem! Je to zvláštní. Nikdy neurážejí františkána. Proč, to nevíme. Ale váš hábit nutí člověka myslet na svatého Františka a na obdržené milosti. Pokračujte takhle dál a je jedno, jestli jsou pod hábitem džíny, to je v pořádku, ale pokračujte!
A právě proto, abych vám vyprosil tuto milost trvalého a blahodárného obrácení, chtěl bych na závěr vzývat vašeho Serafínského otce touto modlitbou, kterou vám svěřuji, a prosím vás, abyste na mě také pamatovali před Pánem:
Svatý Františku,
na těle i na duchu jsi poset ranami z lásky Ukřižovaného,
vzhlížíme k tobě, jehož zdobí posvátná stigmata,
abychom se naučili milovat Pána Ježíše
a naše bratry a sestry s toutéž láskou a horlivostí.
S tebou je snazší kontemplovat a následovat
chudého a ukřižovaného Krista.
Dej nám, Františku,
svěžest své víry,
jistotu své naděje,
něhu své lásky.
Přimlouvej se za nás,
abychom lehce nesli břemena života,
a ve zkouškách ať zakoušíme
Otcovu vlídnost a balzám Ducha.
Kéž naše rány uzdraví Kristovo Srdce,
abychom se stejně jako ty stali svědky jeho milosrdenství,
které stále uzdravuje a obnovuje životy
těch, kdo ho hledají s upřímným srdcem.
Františku, který ses připodobnil Ukřižovanému,
učiň, aby tvá stigmata byla pro nás a pro svět
zářivým znamením života a vzkříšení
a naznačovala nové cesty k pokoji a smíření. Amen.
Foto: Ivana Bužková / Člověk a Víra
