20. května – sv. Bernardin Sienský

Bernardin Sienský

20. května – sv. Bernardin Sienský

Květen 19, 2016
ofm
No Comments

V mnoha kostelech i na obrazech nacházíme slunce, ve kterém je napsané IHS, první tři řecká písmena jména Ježíš. Málokdo ví, že toto slunce rozšířil po Evropě již v 15. století řeholník sv. Bernardin Sienský. Ve františkánském kalendáři si jej připomínáme 20. května.

O svatém Františkovi říká jeho životopisec, bratr Tomáš z Celana: „Stále se zaměstnával Ježíšem, Ježíše ustavičně nosil v srdci, Ježíše měl v ústech, Ježíše v uších, Ježíše v očích, Ježíše v rukách i v ostatních údech“. Dobrých 150 let později jeden z jeho duchovních synů pokračoval a prohloubil toto dědictví.

Hlásal neúnavně Ježíšovo jméno a šířil jeho úctu: Bernardino degli Albizzeschi ze Sieny. Svatozář na jeho obrazech často obepíná výrok samého Ježíše (Jan 17,6; srov. 17,26): „Manifestavi nomen tuum hominibus“, „Zjevil jsem tvé jméno lidem.“ Na svých kazatelských cestách prošel celou Itálii až do Švýcarska. Jeho hlásání pak zanechalo trvalé stopy. Na mnoha domech, městských branách a kostelích nechával připevnit nebo namalovat Ježíšův monogram IHS (= Jesus hominum Salvator, Ježíš lidí Spasitel).

Kdo byl tento muž, který je zobrazován se sluncem a se znamením IHS v něm, a u jehož nohou často vidíme tři mitry na znamení, že mu byly nabídnuty tři diecéze?

Podívejme se trochu na jeho životní data: Narozen 1380 v Massa-Carrara u Sieny, matka mu zemřela už v třetím roce jeho života. O čtyři roky později ji následoval otec. Tak se malý Bernardin musel už v raném dětství učit zříkání. Ujala se ho zbožná babička a měla ho ráda jako vlastní dítě. Ona mu vlila do duše vroucí lásku k Bohu a zvláštní zbožnost k Matce Boží. Po absolvování latiny a rétoriky začal na univerzitě studovat právo. V roce 1400, když mu bylo právě 20 let, zuřil neúprosný mor. Během pouhých několika týdnů bylo zachváceno mnoho lidí, mezi nimi i četní ošetřovatelé nemocných. To dalo studentovi podnět, aby se spolu se svými přáteli přihlásil k dobrovolné službě u nemocných v jednom lazaretu. Čtyři měsíce trvala tato strašná epidemie. Všichni pomocníci podstupovali riziko, že se sami nakazí. S jakým hrdinstvím a obětavostí tito mladí lidé pracovali! Bernardin zůstal od nákazy uchráněn jako zázrakem. Právě ve službě nemocným a umírajícím zrálo v něm rozhodnutí, zasvětit se zcela Bohu a bližnímu v řeholním stavu. Tak vstoupil potom do konventu Colombaio v odlehlém klášteříku v horském údolí, kde žila reformní skupina františkánů zcela radikálně podle příkladu světce z Assisi. Toho chtěl mladý Bernardin s horlivostí následovat. Po studiích obvyklých v řádu byl bystrý bratr 1404 vysvěcen na kněze. Proti jeho očekávání mu byl svěřen úkol kazatele.

„Jméno plné líbeznosti, hodné vší lásky a plné síly! Tebou je odpouštěna vina a přemáhán nepřítel.“ (sv. Bernardin)

Necítil se k němu ovšem schopný, k tomu měl i slabý hlas. Ve své nouzi se obrátil k Matce Boží, a ta mu pomohla. Najednou dostal jasný a zvučný hlas, a v krátké době si získal srdce svých posluchačů. Jeho jazyk dokázal vyzvat lidi k pokoji, a jeho hlásání přispívalo k smíření. Čtrnáct let zazníval jeho hlas jako hlas proroka, aby přiblížil lidem Boží lásku a dobrotu. Při všech svých kázáních nosil vždy s sebou dřevěnou tabulku s Kristovým monogramem. Ten pak postavil na oltář, na němž před kázáním slavil mši svatou. Po kázání zdvihl vysoko tabuli s IHS, aby s ní lidem udělil požehnání. Když Bernardin přišel kázat, kostely většinou nestačily pojmout množství posluchačů. Tak kázal venku před lidmi, kteří obklopovali jeho kazatelnu jako včely.

V 41 letech byl jmenován představeným-vikářem observantů. Tato reformní větev františkánů byla takto pojmenována, že bratři chtěli co nejvěrněji zachovávat (latinsky observare) řeholi sv. Františka. Světec ze Sieny musel vizitovat jednotlivá společenství a povzbuzovat je k věrnosti řeholi. Přestože Bernardin vedl svatý život, byl protivníky pomlouván jako kacíř pro své uctívání Ježíšova jména. Papež Martin V. mu pak na čas zakázal kazatelskou službu. Co to asi muselo znamenat pro neúnavného kazatele! Světec se však dokázal před papežem obhájit. Ubránil se pouhými pár slovy, a Martin V. jej zprostil viny a odsoudil jeho protivníky jako pomlouvače. Při této příležitosti měl Bernardin v Římě osmdetát kázání v chrámu sv. Petra, a potom vytáhl na misijní kázání do Marky Ankonské. Neochvějným hlasem zvěstoval dále na náměstích, kazatelnách a v kostelích Boží slovo a úctu Ježíšova jména. Charismatický kazatel, jenž neúnavně hlásal Boží slovo a kterému tolik ležela na srdci úcta k Ježíšovu jménu, zemřel 20. května 1444 ve františkánském klášteře v Aquile. Ještě dnes je jeho náhrobek místem přitahujícím mnoho poutníků, kteří doufají u hlasatele Ježíšova jména ve vyslyšení svých záležitostí. Jeho svátek se slaví v úmrtní den 20. května. Je patronem tkalců vlny.

Z kázání sv. Bernardina

„Církev je postavena na Ježíšově jménu. Jméno Ježíš prozařuje kazatele a způsobuje, že jsou prostoupeni jeho světlem ti, kdo jeho slovo zvěstují, i ti, kdo je slyší. Odkud myslíš, že se vzalo tak nenadále na celém světě planoucí světlo víry, ne-li z toho, že se káže Ježíš?… Ó nádherné jméno! Jméno plné líbeznosti, hodné vší lásky a plné síly! Tebou je odpouštěna vina a přemáhán nepřítel… V tobě se chlubí všichni, které jsi oslavil. Ježíši plný lásky, dej i nám s nimi vládnout skrze své nejsvětější jméno!“

„Pozorujeme-li Ukřižovaného, znamená to, že si připomínáme historii Kristova utrpení, když však slyšíme Ježíšovo jméno, znamená to, že si přivoláváme na paměť každé hledisko jeho života: chudičké jesle, skrovnou tesařskou dílnu, kající pobyt na poušti, zázraky božského milosrdenství, utrpení na Kalvárii, triumf vzkříšení a nanebevstoupení. Co ti ukazuje toto jméno Ježíš? Ukazuje ti božství v lidství.“

(Gottfried Egger OFM, Franziskanerinnen und Franziskaner, Kanisius Verlag, Freiburg Schweiz, 2000, z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM)

Andrea_Mantegna_-_Monogramme_du_Christ

image_print
Facebooktwittergoogle_plusmail

Napište komentář