Po delší pauze pokračujeme v seriálu o místech spojených se životem sv. Františka z Assisi.
Když se blížíme k místu La Verna, dýchne na nás něco z velikosti a duchovní hloubky Božích hor: Sinaje, kde dostal Mojžíš Desatero, Tábora, kde byl Ježíš před zraky apoštolů proměněn, Hory blahoslavenství, kde zástupy naslouchaly Božímu Synu. La Verna je horou Kristova Ukřižování. Právě zde se svatý František setkal s Kristem na kříži. Setkání zůstalo navždy vryto do jeho srdce i těla.
Vrch poblíž Florencie dostal František od místního hraběte Orlanda Cataniho z Chiusi. Často se sem chodil do samoty modlit. Ukrýval se ve skalních puklinách, které mu byly tak drahé, neboť mu připomínaly Kristovy rány.
Jednoho rána roku 1224, dva roky před svou smrtí, opět prodléval světec na hoře a v duchu přebýval s Ukřižovaným. Pokračuje svatopisec:
Spatřil serafa, který měl šest ohnivých zářících křídel a sestupoval z výšin nebe. Když se rychlým letem snesl blízko Božího muže, ukázala se mezi křídly podoba ukřižovaného člověka, který měl ruce i nohy rozpjaté ve tvaru kříže a ke kříži přibité. Dvě křídla byla rozpjata nad jeho hlavou, dvě roztažena k letu a dvě zahalovala celé tělo.
Při pohledu na to František velice užasl a jeho srdce pronikla radost smíšená s bolestí. Měl radost z láskyplného pohledu, když Kristus v podobě serafa na něho hleděl, ale přibití na kříž probodávalo jeho duši mečem soustrastné bolesti. Velice se divil tomu nevyzpytatelnému vidění, neboť věděl, že mdloba utrpení se naprosto nesrovnává s nesmrtelností serafského ducha. Nakonec porozuměl, když se mu o tom dostalo zjevení od Pána, že takové vidění ukázala Boží prozřetelnost jeho zrakům proto, aby on, Kristův přítel, poznal, že se má cele přetvořit k podobnosti s Kristem ne umučením těla, ale zapálením mysli.
Když vidění mizelo, zanechávalo v jeho srdci podivuhodný žár, ale také na tělo vtisklo neméně zvláštní znamení. Ihned se na rukou i nohou začaly objevovat stopy hřebů, jak to předtím uviděl na onom obraze ukřižovaného muže. Jeho ruce i nohy byly uprostřed zřetelně probodeny hřeby a hlavy hřebů bylo vidět na dlaních i nártech, ostří pak na druhé straně. (…)
Když tedy pravá Kristova láska přetvořila milujícího ve věrný obraz milovaného, sestoupil andělský muž František z hory na slavnost archanděla Michaela po dovršení počtu čtyřiceti dnů v samotě, jak si stanovil. Nesl s sebou obraz Ukřižovaného, ne vytesaný rukou umělce na kamenných nebo dřevěných deskách, ale napsaný prstem živého Boha na údech těla. (sv. Bonaventura. Legenda maior, XI,9)
(pokračování níže)
Kdo žije z lásky, přetváří se postupně v podobu milovaného. Tak i svatý František byl připodobněn Kristu. Kdykoliv se podíval na své ruce,nohy nebo bok, s vděčností mohl pamatovat na Boží lásku a věrnost až do krajnosti. Své místo zde nachází modlitba, dlouho připisovaná sv. Františkovi, i když je pravděpodobně starší:
Ať uchvátí, prosím, Pane,
ohnivá a sladká moc tvé lásky mou duši
skrze všechno, co je zde pod nebem,
abych zemřel láskou k tvé lásce,
jako tys zemřel z lásky k mé lásce.
Františkův postoj vyjadřuje i jiná modlitba, kterou sestavil pro svého spolubratra. Ten byl sužován velkými pokušeními ducha. Bál se o svou spásu. František mu vlastnoručně napsal požehnání a modlitbu. V požehnání na rubu papíru vkládá doprostřed jména onoho řeholníka, bratra Lva, symbol Kristova kříže. Jakoby chtěl říci: Jsi pod jeho ochranou.
Pán ať ti žehná
a ať je tvou stráží.
Ať nad tebou rozjasní svou tvář
a smiluje se nad tebou.
Ať k tobě obrátí svou tvář
a dá ti svůj mír.
Bratře Lve T Pán ti žehnej
(pokračování níže)
Na přední straně listu se nachází modlitba chval. V ní se již neobjevuje Františkovo “já”, je zde pouze Boží “Ty”.
Ty jsi svatý Pán, jen ty jsi Bůh, jenž dělá zázraky.
Ty jsi silný.
Ty jsi veliký.
Tys nejvyšší.
Tys všemocný král, Otče svatý, Králi nebe i země.
Tys trojí a jediný, Pán a Bůh, všechno dobro.
Ty jsi dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro, Pán a Bůh, živý a pravý.
Tys láska a milování.
Ty jsi moudrost.
Tys pokora.
Tys trpělivost a krása.
Tys jistota.
Ty jsi pokoj.
Tys radost a veselí.
Ty jsi spravedlnost a mírnost.
Tys všechno bohatství, které potřebujeme.
Tys laskavost.
Tys ochránce.
Ty jsi strážce a obhájce.
Ty jsi síla.
Tys osvěžení.
Tys naše naděje.
Tys naše víra.
Tys naše láska.
Tys naše velká sladkost.
Tys náš věčný život, veliký a podivuhodný Pán,
všemohoucí Bůh, milosrdný Spasitel.
Hora La Verna tak může inspirovat i nás k lásce ke Kristu Ukřižovaného.
